Nevím

Asi... Dobrý den? Tak za prvé, není to moc problém (vůbec , ale chtěla jsem se zeptat na jakou střední školu jít pokud chci studovat psychologii A za druhé... Bude to znít asi trochu špatně a asi si budete říkat že proč to píšu na internet a neřeknu to raději rodičům nebo někomu blízkýmu, a zrovna s tímhle mi to přijde vážně až moc blbý jim to říkat - mám... Mám chuť někoho zabít, nebo ne chuť, ale prostě chci, v hlavě si to představuju, představuju si i jak bych toho člověka mučila apod.... Je zvláštní takhle o tom psát (ještě k tomu člověku kterého absolutně neznám, ale pořád je to lepší než to vysvětlovat někomu s kým se normálně bavím) Jo a asi ta nejdivnější část na tom je, že mi je 12, um... Takže tak .-. Omlouvam se za nějaké chyby nebo za nesrozumitelné věci, e úplně se mi to nechce kontrolovat 😅
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, na dálku a s takovým množstvím informací které sdělujete, je obtížné hodnotit, nakolik jsou představy o ublížení někomu jinému nebezpečné. Nepíšete také nic o postoji a emocích, které máte k tomu, že se vám to děje. Pokud jsou tyto představy dlouhodobé nebo intenzivní, bylo by pravděpodobně vhodné zkonzultovat to s psychologem či psychiatrem. Jasným signálem o vysoké závažnosti by pak bylo již realizované (byť relativně malé) záměrné ublížení člověku nebo zvířeti. Chápu, že může být obtížné o tom konkrétně mluvit s rodiči, aby s návštěvou odborníka souhlasili. Jako možnost mě napadá strategie podat jim obecnější pravdivou informaci, např. ve smyslu „napadají mě divné věci o kterých s vámi nechci konkrétněji mluvit, ale potřebovala bych se o tom poradit s psychologem..“. Možností je též obrátit se na některou z telefonních linek důvěry, např. na Linku bezpečí, která se přímo na dospívající a děti zaměřuje. Přeji, ať se vám daří.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Pokud bych chtěla na VŠ studovat psychologii, šla bych nejspíše na nějaké gymnázium nebo případně na pedagogickou školu na obor zahrnující humanitní vědy. K druhé části dotazu už je odpověď pro mě složitější. Pokud mám jako peer poradce vycházet ze své vlastní zkušenosti, podobné představy jsem nikdy neměla. Mluvila jsem však s několika mladými lidmi, kteří se mi s podobnými představami svěřovali. Myslím si laicky, že asi záleží na intenzitě a častosti těchto pocitů a představ. Pokud se vám to stává jen tu a tam, můžete to brát jako součást svého psychického vývoje, hledání vztahu k sobě samé a k lidem kolem vás, nebo jako vyrovnávání se s nějakým vlastním hněvem nebo nespokojeností. V takovém případě by mohly tyto představy časem odejít samy od sebe. Pokud by vás však tyto představy pronásledovaly a trápily, pokud by vám narušovaly běžné fungování v rodině, ve škole a mezi kamarády, bylo by na místě uvažovat o odborné pomoci - ať už u psychologa, nebo u psychiatra. V takovém případě by bylo dobré se nejprve svěřit někomu dospělému ve vašem okolí, někomu, komu můžete důvěřovat, že vám s hledáním odborné pomoci pomůže.


Zpět na seznam