Nevím jak dál
Dobrý den, před rokem a půl mi začaly psychické problémy, ke kterým se přidaly i psychosomatické. Dříve bych to označila za špatnou situaci ve které jsem se nacházela, ale postupem času se to zhoršilo. Navštívila jsem i dva psychology, ale nedočkala jsem se nějaké opravdové pomoci ani diagnózy. A to ani od svých blízkých. Nikdo moji situaci nechápe a nedokáže mi pomoct. Přijdu si jako v pasti, jsem stále unavená, prokrastinace je na denním pořádku, necítím hlad, hodně spím, měla jsem problémy s pamětí a soustředěním, nemám ráda pohled na sebe v zrcadle, občas pociťují úzkost hlavně co se týče rodinných sešlostí, nedokážu komunikovat s ostatními, jsem stále rozladěná, každý den brečím tak moc, až chci umřít a často ani nemám důvod. Jsem v prváku na střední, ale chci odejít, protože to ve škole nezvládám. Je to pro mě psychicky náročné, protože jsem extrémně citlivá, rozbrečí nebo alespoň rozhodí mě každá blbost, učitelé mají pořád nějaké připomínky na moji osobu, dávají mi schválně horší známky, nemám tam přátelé ani motivaci studovat, všechno mi přijde naprosto zbytečné. Jediný únik vydím v odstěhování se do ciziny, ale to si jako chudá 16ti letá studentka nemohu dovolit. Potom tedy ještě smrt, ale na to nemám odvahu. Takže teď jsem uvězněná v tomhle kruhu, kdy nevidím absolutně žádné východisko. Budu vděčná za každou radu, opravdu už nevím jak dál, tyto stavy se opakují tak cca po měsíci, ale kdykoliv se vrátí, je to horší a horší.
Děkuji.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, mrzí mě že zažíváte takové stavy a dosud se vám přes významnou snahu nepodařilo nalézt adekvátní pomoc. Očekával bych, že by jí mohla být pravidelná docházka k psychologovi a překvapuje mě, že vám ku pomoci nebyl. Nečekal bych že změnu přinese jedna nebo dvě návštěvy, na to jsou vaše potíže příliš hluboké, možná za jednu návštěvu není možné ani stanovit přesnou diagnózu, ale nějaký, alespoň obecný návrh dalšího postupu či možností bych čekal.
Pokud jste se toho u psychologa nedočkala, bylo by na místě zkusit jiného, nejlépe s klinickou specializací. Další možností je návštěva psychiatra, který by vám mohl předepsat léky, které by propady nálad zmírnily (byť předpokládám, že mít možnost o svém prožívání hovořit by pro vás bylo přínosné a možná i klíčové). Poradit se o vhodném postupu můžete i na telefonní Lince bezpečí, kde vám i mohou doporučit konkrétní kontakty.
Kromě toho by bylo vhodné hledat způsoby, jak si život učinit o něco snesitelnější. Cokoli, co to způsobuje a není škodlivé, může být prospěšné. Máte nějakou činnost, místo či lidi s kterými je vám dobře nebo alespoň o něco lépe? Pokud ano, zkuste takové momenty do svých dnů alespoň na půl hodiny zařadit. Pokud nic takového nemáte, můžete zkusit něco najít.
Držím vám palce a přeji ať vhodnou pomoc brzy najdete. Nepochybuji o tom že existuje.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Je mi líto, že prožíváte takto náročné životní období. Pamatuji si na sebe ve Vašem věku a musím říct, že i pro mne čas střední školy nebyl vůbec snadný ani příjemný. Je to doba mnoha zvratů, hledání sama sebe, toho, kým jsem a kým bych mezi ostatními být chtěla. Přesto mi Vaše potíže připadají podle popisu hlubší, než mívají vrstevníci Vašeho věku. Velmi oceňuji, že jste se rozhodla hledat pomoc a navštívila jste i dva psychology. Zároveň mne tedy ale mrzí, že jste od nic nezískala takovou pomoc a podporu, jakou byste očekávala. Že Vašim pocitům nerozumí naši blízcí, to je velmi časté, pokud to sami nezažili. Ale psycholog by měl a mohl porozumět a být tam pro Vás. Někdy hledání té správné pomoci trochu trvá. Ráda bych Vás povzbudila, abyste hledala dál a neztrácela důvěru v to, že Vám může někdo porozumět a celou situací Vás provést. Útěk pryč, ani do zahraničí, nic neřeší. Člověk si své pocity a myšlenky bere všude s sebou. Držím Vám palce, ať co nejdřív naleznete někoho, kdo Vám bude skutečnou oporou.
Zpět na seznam