nevím, kdo vlastně jsem.....pokračování

Ještě chci napsat pár věcí, co mě trápí. V předchozím článku jsem napsala jednu věc, ale trápí mě toho mnohem víc. Mám pocit, jakoby se moje mysl neztotožňovala s mým tělem, jakoby to byly dvě naprosto oddělené části. A taky se mi stává, že koukám kolem sebe a vše vidím tak divně, jako když se člověk kouká dlouho do slunce a pak zpět, jenže tenhle pocit mám stále, své okolí i svůj vlastní pokoj jako bych nepoznávala, vím, že to znám, ale ten pohled je zvláštní, jako bych koukala skrz, jako bych vůbec okolí nevnímala, jen jsem uzavřená ve své hlavě a přemýšlím nad tím, co mi vlastně je, kdo jsem. Mám také problém cokoli vnímat, poslouchat, číst, zapamatovat si, všechno jde mimo mě. Když něco čtu, tak se mi písmenka dost rozmazávají. Čas téměř nevnímám, jeden den si nedám dohromady jako den, pořádně si ani nepamatuju, co jsem dělala před pár minutama. Ani si pořádně nepamatuju věci, co jsem věděla, nedokážu např. spočítat poměrně lehké příklady, a to mi vždycky matika šla, teď nejsem schopna udělat nic. Cítím se, jak kdybych měla zamlženou mysl a paměť. Všechno je zvláštní. I když jím, tak to nevnímám asi, jak bych měla, nepociťuji téměř žádnou chuť ani pocit plného žaludku, ale většinou ani hlad, i když skoro celý den nejím. Při jakékoliv činnosti přemýšlím nad něčím jiným než co v ten moment dělám. Přijdu si úplně mimo okolní svět. Když jsem venku, tak i přesto, že vše dobře znám, přijde mi okolí najednou neznámé, jiné, ani nevnímám, že jdu, občas mám i závratě.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
odpověď u první části dotazu


Zpět na seznam