Obavy, úzkost

Dobrý den, řadu zajímavých podnětů i zkušeností vám píše peer poradkyně. Nebudu je tedy opakovat a jen doplním co mě napadalo dále. To jak se cítíte je velmi pravděpodobně důsledkem nerovnováhy zažívaného stresu a vaší kapacity pro jeho zvládání. Za nejefektivnější bych tedy považoval hledat možnosti změny na obou stranách. Tedy (1.) jak mohu stres z práce snížit a (2.) co mě podpoří v tom abych stres lépe zvládala. Je možné, že vaše schopnosti a kapacita neodpovídají nárokům zaměstnavatele. Na základě toho, však nelze soudit, zda jste nedostečně výkonná (či zkušená), nebo zda má zaměstnavatel nereálná očekávání. Pokud je to pro vás důležitá otázka, možná by pomohlo hovořit o situaci s kolegy z práce (kteří mají obdobnou zkušenost), nebo naopak s vašimi blízkými (kteří zase znají dobře vás). Za klíčové v řešení situace však považuji zkusit nalézt rovnováhu mezi potřebami zaměstnavatele a vašimi. Jinak není situace dlouhodobě udržitelná a nezbývá než hledat práci jinde. Ne proto, že je jedna ze stran "špatná", ale proto, že se vaše potřeby nepotkaly. A ještě jedna věc se mi honila hlavou. Za lepší investici než věštbu bych považoval psychoterapii. Pravděpodobně by pomohla lepšímu pochopení situace i hledání způsobů jak jí zvládnout. Hodně štěstí

První, co mě napadá k vašemu dotazu je, že bych na vašem místě zkusila víc komunikovat s nadřízeným a požádat o možnost radit se o složitějších úkolech s někým zkušenějším, kdo už je u firmy zapracovaný. Zaměstnavatel nemusí mít představu, co po rekvalifikaci můžete zvládat a co ne a vy jste ta jediná, kdo mu může dávat signály "moc se snažím, ale s něčím potřebuji poradit". Prostě jen potřebujete čas na zapracování, to přece každý. Osobně bych v takovém případě raději dávala zaměstnavateli najevo, že mi na práci záleží a že abych ji mohla dělat dobře, potřebuji se v ní zaučit, než abych mlčela, stresovala se, nechala nezvládnuté věci nahromadit - a pak za to ještě byla potrestána. Ze zkušenosti znám moc dobře, že když se nahromadí stres, člověk snadno ztrácí hlavu i v méně zátěžových situacích, než je nová práce. Jakmile se rozjede moje "stresová spirála", nervozita mi brání udělat dobře i banální věci a cítím se čím dál hůř - a můj výkon je taky čím dál horší, a jede začarovaný kruh. Už se nestydím si v takových případech nechat pomoct třeba i nějakými pilulemi (jen pozor, opravdu se poraďte s doktorem, jak dlouho je bez nebezpečí závislosti můžete užívat). Ale i cokoli jiné, co vám pomůže tenhle začarovaný kruh přetnout, je dobré - bylinkové čaje, ranní rychlé procházky, zklidňující kontakt s přírodou; vyzkoušejte, co právě vám zabírá. Dobrý spánek je v takových situacích taky velmi důležitý. Mně kdysi hodně pomohla kniha o asertivitě - byla úleva si přečíst, že dělat chyby je normální a lidské a neznamená to, že já celá jsem neschopná. A hlavně - kdo ví, jestli firma opravdu nemá přehnané nároky? I kdybyste odešla, pak věřte, že jinde to bude lepší.