Osobní krize

Dobrý den, ani nevím, kde začít. Nevím co si počít, cítím se jako v pasti. V lednu se se mnou rozešla přítelkyně (po roce a 9 měsících) a v práci mi neprodloužili smlouvu (to tolik nemrzelo, chtěl jsem jí změnit, ale teď jsem ve slepé uličce). Vrátil jsem se z Prahy do rodného města (jednoho z největších, bohužel v mém oboru práce téměř není). Takže moje první velký vnitřní boj je, jestli se snažit vrátit do Prahy "za lepším" nebo zůstat v rodném městě, kde mám rodinu, přátelé, a celkově zde vidím kvalitnější život (oproti Praze, kde jsem se cítil nešťastný). Ale práci "snů" tady (zřejmě) neseženu. Rozchod bolel, bolí, občas se mi o ní zdá, i když se to časem lepší. Práci nemám, cítím frustraci, úzkosti a obavy. Závist jakbysmet. Strachuji se o budoucnost (což jsem dělal vždycky, okolnosti byly myslím spíše spoušťeč horšího psychického stavu). Ani pořádně nevím, kudy se (profesně) ubírat. Tyhle pocity (strach, občas úzkost).. jsem cítil i dříve, jenže je "přetrumfly" ty pozitivní... ale teď je stěží dokážu ovládat. Skoro jsem ztratil schopnost radovat se, vyjma sportu (kterému se věnuji tak 3x týdně a kde se mi daří "vypnout") mě negativní emoce drtí. Dřív jsem všechno zvládl vůlí (poručením si), ale teď si připadám jen jako prázdná nádoba. Někdy nemám sílu vstát z postele a hrozně se sebou bojuju. Omlouvám se za delší text a děkuji za jakoukoliv radu.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, situace, kdy řada věcí skončila a nové ještě nezačaly je pro většinu lidí náročná. Tím spíš, pokud není příliš jasné co přijde, či co chci aby přišlo. To, zda to aktér prožívá jako krizi či příležitost ke změně a dobrodružství, záleží na řadě faktorů - osobním nastavení, míře stresu, zbývajících pevných bodech, momentálním rozpoložení apod. Pro většinu lidí bývá úlevou, pokud mají své starosti i radosti s kým sdílet a pokud si vytvoří alespoň dočasné či záložní plány ("dokud nevymyslím něco lepšího budu /mohu dělat .."). Přijde mi dobré, že jste si našel aktivitu, která vám ulevuje (sport). Doporučil bych vám zkusit si vytvořit náplň dne, tak aby vám přišel smysluplně prožitý, zkusit dělat věci na které jste dosud neměl čas, trávit více času s dalšími lidmi, hovořit s druhými i o svých pochybách a rozhodování. Další nápady jsou v odpovědi kolegyně. Pokud se váš stav nezačne zlepšovat, můžete vyhledat psychoterapeuta či psychologa. Při dlouhodobějších znacích deprese či úzkosti (např. smutná nálada, nedostatek energie, neschopnost se radovat, obtíže se spánkem či jídlem ..) by byla ke zvážení léčba psychiatrickými léky.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, souběh konce vztahu a změny práce je rozhodně velmi zátěžový a není divu, že cítíte obavy a nejistotu, zvlášť když k tomu obecně máte sklon. První, co mě ale k vašemu popisu napadá, je, že jste pravděpodobně příliš dlouho a příliš poctivě dělal věci "poručením si" a že není divu, že vaše psychika už takto pokračovat odmítá. Někdy to správné řešení (nebo aspoň dlouhodobě udržitelné) najdeme spíš, když se spolehneme na intuici a dobré pocity, než když se podřídíme diktátu rozumu. Pohledem zvenčí se mi zdá zřetelné, že ani v Praze jste práci snů neměl a že jednoznačně vidíte víc kladů na životě ve vašem rodném městě, asi i snadnější hledání nového vztahu. Dojít k rozhodnutí je někdy snadnější, když si nejdřív odděleně sepíšete úplně všechna pozitiva jednoho místa a pak teprve toho druhého (protože když skáčete z jednoho na druhé, zmatek ještě sílí). A k získání energie bych vám doporučila dát si nejdříve opravdu důkladnou pauzu a dopřát si jen věci, které vám dělají radost. Vždyť jste možná na důležitém předělu před novými začátky - a to se vždycky hodí nejdřív pořádně "uklidit". Věřte, že všechny krize jsou zároveň velkými šancemi a že všechno zlé nás má něco naučit. Zkuste si uvědomovat, co všechno dobrého v životě máte (i věci, které často bereme jako samozřejmé), být za to vděčný, dobře se tím naladit a hledat nové začátky s radostným očekáváním. Ať se vám podaří vše dobré k sobě přitáhnout!


Zpět na seznam