Otázka ohledně následků deprivace

Dobry den , mam dotaz ale pro jeho radne vysvetleni bych potreboval vice nez 1500 znaku .... jde o to ze muj bratr kteremu je 43 let bydli cely zivot u rodicu , je fixovany na moji matku a spi s ni cely zivot v loznici ...Ja (40)naproti tomu jsem z domu utekl kdyz mi bylo 18 let ale nejsem schopny byt ve vztahu , s rodici stravim 4 h rocne a vetsinou jsem v zahranici..je to vse nasledkem komplikovane prehnane a nespravne vychovy v detstvi. Podvedome ale hledam zazemi ktere jsem nikdy nemel. Myslite ze mam sanci to zazemi najit ? Co se stane s mym bratrem ktery skoro nemluvi a cely zivot spi s rodici v loznici az tu jednou nebudou ? Budu rad za odpoved . L.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, jak sám zřejmě tušíte, problémy které popisujete by zasloužily větší prostor než je v možnostech naší poradny. Pravděpodobně by vydaly na řadu hodin hovoru. Budu se snažit odpovědět alespoň tak, jak je možné. Pokud se vám v důsledku výchovy či zážitků v dětství nedaří vytvořit dlouhodobě fungující vztah a najít způsob života v kterém budete spokojen, mohla by vám v této změně pomoci dlouhodobější psychoterapie. Prostřednictvím ní byste mohl lépe poznat souvislosti současných potíží, hledat způsoby jak je změnit a mít v této snaze podporu a korekci. Změna ve smyslu zlepšení je ve většině případů možná i když je třeba počítat spíše v řádu měsíců až let než týdnů. Myslím, že v tomto snažení vám může být oporou zkušenost, že v praktických věcech jste se o sebe zřejmě postarat dokázal a svým odchodem jste se možná zachránil. Co se týká vašeho bratra, domnívám se že není ve vašich možnostech více, než na toto riziko upozornit. I v případě kdyby byl nějakým způsobem hendikepovaný, by bylo na místě myslet na jeho rozvoj k co nejvyšší možné samostatnosti, dále i přemýšlet nad scénáři a řešením pro dobu, kdy se o něj nebudou moci rodiče postarat. Držím vám palce a přeji, ať vaše úsilí přinese výsledky.
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Vaši důvěru a odvahu, že jste se obrátil s Vaším dotazem na naší poradnu. Z Vašeho dotazu chápu, že si děláte starosti o Vašeho bratra, který je fixovaný na rodiče, co s ním bude někdy v budoucnu. A sám hledáte zázemí či vztah, kde byste se cítil dobře. Pokud jste v 18-ti letech odešel z domu, už tak jste něco dokázal na Vaší dlouhé vlastní cestě-byl jste schopen odejít i do zahraničí, dokážete se o sebe postarat, stát na vlastních nohou atd. Stejně tak máte šanci najít si své zázemí, navázat spokojený vztah a další věci, ze kterých budete mít Vy radost. To, co nás zranilo v dětství, vypluje kolikrát v dospělosti vědomě, začínáme na to více myslet a možná i hledáme chybu, co se stalo špatně. Kvůli minulosti jsme schopni utíkat i za hranice země do zahraničí, stejně tak i já jsem utíkala do zahraničí, ale tím se nic nevyřešilo. Z vlastní zkušenosti mohu dodat, že šrámy z dětství sice bolí, ale pro naší nynější přítomnost je někdy lepší, uzavřít tuto kapitolu z minulosti a více se soustředit na to, co se nám daří teď, z čeho máme radost nebo jsme spokojeni, i sami se sebou. Tak můžeme začít utvářet náš vlastní život a najít pro sebe i domov či místo, kde se cítíme dobře. Záleží na našich krocích, kam a jak povede naše vlastní cesta. Doufám, že jsem Vám mohla nějak pomoci a přeji hodně štěstí a zdaru na Vaší další cestě.


Zpět na seznam