Paranoia?

Dobrý den, považuji za velmi pozitivní, že si své potíže uvědomujete a chcete je řešit. Důležité je i to, že (pokud správně chápu) dokážete dobře odlišovat co je váš pocit či představa, a co je „opravdová realita“. Dokáži si představit, že takové prožitky mají výrazný vliv na to, jak se vám žije a že to často může být velmi nepříjemné. Za nejlepší řešení považuji, abyste vyhledala odbornou pomoc – ideálně klinického psychologa. To však ve 13 letech vyžaduje souhlas rodiče… Máte asi pravdu v tom, že pro ně může být obtížné pochopit a přijmout, co se vám děje. Nepovažuji však za nezbytné, aby pochopili vše. Vlastně stačí, když pochopí, že potřebujete z nějakého důvodu psychologickou pomoc. Nešlo by jim to nějak vysvětlit? Třeba pochopitelnější částí vašich prožitků ? Možná by jim šlo něco z toho říct. Že zažíváte velké úzkosti či deprese , nebo možná i že vnímáte zemřelé příbuzné… a že v důsledku toho je pro vás běžný život velmi složitý a trápí vás to… Nebo by možná šlo využít nějakého spojence, který by vám pomohl přesvědčit rodiče o potřebě vyhledat pomoc. Tím může být jiný příbuzný, školní psycholog, dětská lékařka, učitel … zkrátka kdokoli v koho můžete mít důvěru a jehož rodiče budou brát vážně. O svých prožitcích, způsobech pomoci i strategiích, jak o tom s rodiči mluvit se můžete poradit na telefonní Lince bezpečí. Držím vám palce!

Dobrý den, váš dotaz vůbec není zbytečný ani otravný, naopak je důležité s vašimi potížemi něco udělat, aby vám neotravovaly život. Rozumím tomu, že se vám nechce mluvit o nich s rodiči, někdy je těžké o podobných věcech mluvit právě s těmi nejbližšími. Myslím, že pravidelné rozhovory s psychologem, psychoterapeutem by vám pomohly přijít na to, proč tyto pocity máte, a také se jich zbavit. Bez pomoci rodičů by mohlo být nejsnadnější začít na Lince bezpečí, je bezplatná, nemusíte uvádět ani své jméno a poradili by vám, jak nejlíp postupovat, kde začít. Chci vás ujistit, že podobné pocity známe mnozí, občas se stávají každému. Ale pokud jsou časté a ničí vás, je dobře, že s tím chcete něco dělat. Možná to bude chvíli trvat, než s podporou odborníka přijdete na to, jak vznikly a jak se jich zbavit, ale z vlastní zkušenosti s duševními problémy vám můžu "podepsat", že stojí za to říct si o pomoc, vydržet v nějaké terapii a potíží se zbavit. Potíže nás má mnoho, není to vůbec ostuda a vy jste udělala první krok k řešení, to je skvělé. Moc vám držím palce, ať se vám podaří najít zase spokojenost a hezky žít. To dáte!