Partner a děti

Dobrý den, bude mi 29 a jsem stále bezdětná. S přítelem jsme spolu přes 3 roky a 3 spolu žijeme. Nechce děti. Většina mých i mladších přátel jsou vdané/ženatí a mají děti. Strašně jim závidím a moc mě trápí, že já (i vzhledem k mému věku) stále nic. Ani jsem se nikdy nepokoušela počít, protože moji partneři k tomu nebyli. Tedka, když mám pocit, že jsem našla "toho pravého" a je mi s ním opravdu skvěle, tak nechce ani svatbu a ani děti. Od srdce toužím je mít, cítím, že je to má životní cesta, nějaký můj smysl. Strašně mě bolí u srdce, když mi nějaká známá oznámí těhotenství. není to tak, že bych jim to nepřála, ale bolí mě to, že já nemám po čem toužím. Brečím, jsem bez nálady, chladná i k příteli. nevím kudy kam? Co mám dělat? Jak se zachovat? Jak vědět co je správné? Strašně mě tlačí i můj věk a gyn. problémy. Bojím se, abych nečekala dlouho než se rozhodne je někdy mít, abych nebyla "stará", aby nám to šlo, abych v budoucnu je mohla mít. Zblázním se z těch myšlenek. prosím o radu ... Děkuji
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, mrzí mne situace, ve které se nacházíte. Úplně rozumím tomu, že když toužíte po dítěti a vidíte, jak kamarádky kolem Vás děti mají, trápí Vás to a zažíváte celou řadu nepříjemných pocitů jako strach, bolest, a nevíte kudy kam. Pro ženu ve Vašem věku je absolutně přirozené silně vnímat potřebu mít děti, je to dáno jak hormonálně, našimi instinkty, tak i normou společnosti, ve které žijeme. Ve chvíli, kdy jste našla ze svého pohledu vhodného partnera, ale on děti nechce, je Vaše situace pochopitelně náročná. Rozhodně se v ní ale nenacházíte sama, rozhodování zda mít, nebo nemít děti, patří k jedné z častých příčin partnerských neshod. Je také řada možností, jak se k tomuto tématu můžete postavit. Důležitým krokem určitě je, podívat se na situaci co nejlépe pohledem Vašeho partnera. Pokud s ním o tom jde otevřeně hovořit, pak nejlépe projít spolu důležité otázky. Jaké má ke svému rozhodnutí důvody? Ovlivňuje ho v tomto rozhodnutí nějaký negativní zážitek, strach nebo nejistota? Jdou jeho obavy/strachy třeba vyvrátit, když je do hloubky proberete? Považuje rozhodnutí nemít děti za definitivní, anebo se vztahuje jen na aktuální období života? Působí to, jakoby se Váš partner nechtěl více vázat (odmítá svatbu, dítě), co jej k tomu vede? Pokud máte odpovědi na tyto otázky, mohou Vám naznačit, kudy se ubírat dále. Uvidíte, zda lze některé oblasti vyřešit společně (například ropztýlit obavy o finanční stránku dobrou rozvahouu, strach že nebude dobrý rodič společným studiem literatury či webinářů a podobně), zda můžete najít společnou cestu, anebo zda se v názoru zcela rozcházíte. Vhodné je, abyste o svých pocitech s partnerem otevřeně hovořila, aby také on viděl situaci Vaším pohledem. Ptáte se, co máte dělat, jak se zachovat, co je správně. Bohužel na to není jednoduchá odpověď. Pokud si ale vzájemně více porozumíte, možná se Vám odpovědi budou hledat snadněji. Pokud si dobře rozumíte v ostatních oblastech a oba jste nakloněni hledat společně dobrá provztahová řešení, pak věřím, že i zde se k nim dostanete. Určitě je možné, abyste společně navštívili párového poradce/terapeuta, který Vás může tímto tématem odborně provést. Pokud by to bylo tak, že je rozhodnutí Vašeho partnera neměnné, ale pro Vás neakceptovatelné, pak bych Vám doporučila obrátit se na psychologa, psychoterapeuta, s kterým byste si Vy sama mohla více prozkoumat a ujasnit Váš postoj, zda chcete v partnerství i za cenu bezdětnosti pokračovat anebo ne. Držím Vám moc palce, ať se situace brzy vyjasní.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Rozumím vašemu vnitřnímu napětí i těžko řešitelnému dilematu, ve které se nacházíte. Ve vztahu s partnerem jste spokojená, ale rozcházíte se v pohledu na zcela zásadní věc - na otázku založení rodiny. Pro vás jako pro ženu je to velmi citlivé a naléhavé téma, související i s věkem. Umím si představit, že vaše rozhovory na toto téma vedené s partnerem se mohou jakoby točit v bludném kruhu. Možná by vám pomohlo obrátit se na nějakého psychologa nebo psychoterapeuta, který by vám pomohl uspořádat si myšlenky a promyslet si, kudy se v životě vydat dál. Formulovat si, co jste schopna obětovat a co ne. Mně osobně terapeutické rozhovory právě takto pomáhají. V úvahu by mohla připadat i nějaká forma párové terapie, ale nevím, zda by pro ni byl partner nakloněný. Každopádně pomáhá promluvit si o tom s někým nezávislým a schopných vést pomáhající rozhovor. Mohla byste tak ze sebe dostat část svého stresu a ve větším klidu se rozhodovat, co dál. Držím vám palce a přeji v životě co největší spokojenost.


Zpět na seznam