Partnerka trpící BAP

Dobrý den, Aneto. Stranou nechám diskusi o nepřesnostech v diagnostice, které uvádíte - např. deprese není příčinou epilieptického záchvatu, pokud je porucha nálady způsobená na organickém podkladě nenazývá se BAP i když se tak může projevovat a možná i léčit. Dále se již budu věnovat tomu, na co se ptáte - nakolik se snažit zasahovat do života přítelkyně. Oceňuji to, že respektujete i rozhodnutí partnerky s kterými nesouhlasíte, přestože to musí být obtížné. Jsem však přesvědčen, že to má hranici tam, kde odmítání léčby vede k vážnějšímu ohrožení nemocného, natožpak pokud vede k ohrožení někoho jiného. Člověk s neléčenou epilepsií by opravdu řídit neměl, tím spíše, pokud je navíc v manii kdy hůře odhaduje rizika. V takto nebezpečných situacích považuji za legitimní i represivní postupy - např. zabavit klíčky od auta, upozornit že pokud to bude dělat, dám vědět lékaři a ten doporučí odebrání ŘP apod. V situacích, kdy je člověk bezprostředně nebezpečný sobě či druhým, je možno sáhnout i k nedobrovolné hospitalizaci a leckdy to bývá nejlepší řešení. Blízký člověk může nemocného upozorňovat, když se překročení této hranice blíží, motivovat ho k ambulantní léčbě a užívání léků, aby k hospitalizaci nemuselo dojít. Pokud nejde o takto závažné situace, je správné respektovat její názory a potřeby. Zároveň, ve věcech které zasahují do partnerského vztahu, mají stejnou váhu i vaše potřeby. Bylo by vhodné, abyste si je uvědomovala, abyste i o nich vzájemně komunikovali a respektovala je zase ona. Může se stát, že změny nálad budou pro vaše soužití natolik náročné, že v takovém vztahu nebudete chtít být. Stejně jako partnerka má právo odmítat léky, vy máte právo vztah ukončit. Tomu, aby to tak daleko nezašlo, pomáhá otevřená komunikace, vzájemný respekt a vstřícnost, dále může pomoci i dobrá informovanost o jejích potížích (můžete např. domluvit společnou konzultaci s lékařem) a párové poradenství či terapie. Přeji hodně štěstí.

Dobrý den Aneto, nemám osobní zkušenost, ale znám trochu situaci díky svému okolí a přátelům. Konkrétně u nich, zdá se, vysazení léků vedlo vždy ke zhoršení stavu a nikdy to nedopadlo dobře a trvalo dlouhou dobu, než zase našli pevnou půdu pod nohama. Snižování medikace je vždy nutné konzultovat s lékařem. Jako vždy je nutné dodržovat řád a životosprávu, což přispívá ke stabilizaci. Důležitá je Vaše podpora, ale také terapie, kde se Vaše partnerka může naučit jak s nemocí žít, jak jí přijmout i za cenu toho, že bude brát medikaci. Můžete chodit s ní a své obavy společně sdílet. Mám pochopení pro to, vyzkoušet si, jak budu reagovat bez léků, jak se nemoc projeví, ale existuje tu poměrně velké riziko a stojí za zvážení, zda ho přijmout.