Pleny

Dobrý den, syn (za měsíc 3 roky). Stále má pleny. V září má nastoupit do školky. Nelíbí se mi rady typu "Až se pocura, tak ho v tom nech". Ono mu je to stejne jedno. Klidně bude v tom pocuranem nebo pokakanem. Mám navštívit dětského psychologa? Mám mu dát čas? Stále ho motivuji, ale nekdy se vyloženě brání nočníku nebo zachodu.
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, úplně chápu, že se vám rady tohoto typu nelíbí, rozhodně neoplývají respektem k dítěti. První co je potřeba říct, že každé díte dozrává v jiný čas a že pleny u ani ne 3letého dítěte jsou úplně v normě. Dokonce se říká, že kluci "dozrávají později", a není výjimka, že mají pleny do 4 či 5ti let. Tudíž sice chápu, že byste potřebovala, aby do školky byl syn bez plen, ale chci vás podpořit, že jednak do září je ještě času dost (některé děti se pak odplenkují ze dne na den, když jsou na to připraveny) a jednak, že i kdyby se to nepovedlo, je to úplně normální. Rozhodně je lepší k synovi přistupovat s respektem, nabízet nočník i záchod, ale nenutit. Pozitivní motivace je fajn v jisté míře (vyjádření radosti, když se povede do nočníku, ale s mírou, nikoliv přehnaně), ale nijak netrestat, nevyjadřovat nelibost, pokud se nevede. Zkrátka pokusit se navodit spíše nenucenou a pohodovou atmosféru. Můžete syna přizvat k úklidu (plenky, nebo mokrého oblečení, kdyby se stala nehoda). Můžete se s ním zkoušet domluvit, co by mu použvání nočníku/záchodu zpříjemnilo - zda chce zkusit to nebo to, nebo kam by si ho chtěl dát, jestli si na něm chce třeba prohlížet knížku a podobně. Pokud protestuje, nešla bych přes tlak, nabídla třeba později, jindy. Někdy je pro děti v tomto období důležité mít nad vylučováním kontrolu (uvědomují si, že v jiných oblastech má plnou kontrolu dospělý). Také je před vámi léto, tudíž dobrý čas na to zkoušet nechat syna běhat venku bez plen, aby si mohl potřebu i co následuje lépe uvědomovat. Cest jak podpořit dítě v odplenkování je celá řada, můžete se pozeptat maminek v okolí a sama si pak určit, co je vám blízké a co ne, co vašemu vztahu se synem prospěje a co ne. Každopádně si z toho, co popisujete, nemyslím, že by se jednalo o problém pro dětského psychologa. Držím palce, ať to spolu zvládnete.


Zpět na seznam