Pocit vzteku, apatie, ztráta energie..

Dobrý den, z toho co píšete nelze usuzovat na možnou příčinu potíží, tedy ani na to, zda je vhodné, aby součástí léčby byla psychofarmaka. Za vhodný první krok bych považoval návštěvu psychologa - ten na základě podrobného rozhovoru může zmapovat jak možné příčiny, tak doporučit další vhodný postup. Možná však bude složité, aby toto doporučení od vás syn přijal. Snazší obvykle bývá takový návrh přijmout, pokud je zřejmé že je součástí pomoci a impulzem k tomu je dobře míněná starost někoho blízkého.

Dobrý den. Projevila jste zájem i o odpověď peer poradce, který reaguje na dotazy čistě na základě své vlastní zkušenosti s psychickými potížemi. Z toho, jak syna popisujete, lze jen těžko usuzovat, co se s ním ve skutečnosti děje. Zdá se, že je velmi uzavřený a o svých stavech nemá příliš potřebu s nikým mluvit. Myslím, že posilovna pro něj může být moc fajn v tom ohledu, že je to pro něj prostor k vybití agresivity a vnitřního napětí. Nevím, jaký vztah jste spolu měli v minulosti a zda byl vůbec někdy zvyklý se vám svěřovat. Z vlastní zkušenosti však vím, že někdy je pro člověka snazší najít důvěru a otevřenost k někomu úplně nezávislému - mám na mysli nějakého odborníka, například psychologa nebo psychoterapeuta. Ze své strany můžete asi udělat jen to, že synovi vyjádříte svou podporu a obavu o něj spolu s doporučením, zda by své pocity nechtěl s někým sdílet. Bylo by ale asi vhodné vyvarovat se jakéhokoli tlaku, hodnocení a kritiky. Psycholog by pak už byl schopen posoudit, nakolik jsou synovy obtíže závažné a jak v pomoci postupovat dál. Mně samotné pravidelné rozhovory s terapeutem nesmírně pomáhají najít vnitřní stabilitu i schopnost zvládat své běžné povinnosti. Držím vám palce a přeji vše dobré.