pocity zbytečnosti a nadbytečnosti

Dobrý den, období po porodu patří mezi vysoce zátěžové momenty v životě a z toho co popisujete mi přijde, že vaše situace je vcelku obtížná. Považuji za vhodné připomenout obecné zdroje zátěže, protože od nich se pak odvíjí možné strategie řešení. Mezi hlavní faktory patří: tělesná zátěž (z porodu samotného, řady hormonálních změn, fyzická únava související s péčí o dítě a nevyspáním), psychická (psychická konstituce, předchozí životní zkušenosti apod.), psychosociální faktory (podpora či tlaky okolí, výrazná změna sociálního zapojení, změny rolí, změny v partnerském vztahu...). Tyto tlaky působí především na ženu, za určité konstelace může dojít i ke vzniku poporodní deprese (dle některých výzkumů až u 15 procent žen). Je dobré mít na paměti i to, že řada z těchto vlivů vytváří, přímo či nepřímo, tlak i na partnera, který si ale míru zátěže obvykle dokáže představit jen částečně. Ve vaší situaci považuji za klíčové získat podporu okolí, především partnera a to jednak praktickou (výpomoc v chodu domácnosti a péči o dceru) tak emocionální (minimálně aby vám nevyčítali a dále nenakládali). Zdá se mi, že vaši blízcí zatím nechápou, že situace je poměrně vážná a že již nemůžete. Nenapadá mě jiný způsob jak by to mohli pochopit, než že jim (především partnerovi) o tom co prožíváte otevřeně řeknete. Společně pak můžete hledat způsoby, jak vám aktuálně ulevit. Je vhodné nepoměřovat se se svými nároky ani s okolím, vzít situaci jako fakt, a mít na paměti že to za pár měsíců (možná i týdnů) bude vypadat značně jinak a vy toho budete pravděpodobně zvládat více. Zdá se, že v tuto chvíli prostě děláte vše co můžete. Konkrétně bych se zaměřil na: jednoznačné vymezení hranic vůči babičce (a o pomoc s tím požádal i partnera); pomoc v praktických úkonech a starostech - abyste měla čas na spánek, odpočinek a ideálně i na kontakt s přáteli. Babička může být naopak užitečná, pokud půjde např. na 2-3 hodiny na procházku s kočárkem a vy můžete čas využít jinak (alespoň z části k odpočinku!). Pokud se vám tato domluva nebude dařit, bylo by vhodné využít podpory psychoterapeuta či manželské poradny. V případě že vaše potíže se spaním budou přetrvávat, budete mít obtěžující černé myšlenky, nedostatek energie či např. výrazné úzkosti, bylo by vhodné stav zkonzultovat s psychiatrem a zvážit zda není potřeba medikace. Přeji ať je vám lépe.

Dobrý den, myslím, že se vám sešlo několik nelehkých situací. Doba po porodu je velmi náročná a zdaleka ne jen prvních 6 týdnů. Mít dítě je veliká změna a bouře hormonů nám to navíc taky neusnadňují. Druhá nelehká situace je vícegenerační bydlení, ve kterém je někdy velmi nesnadné uhájit si svůj vlastní prostor a samostatnost. Chci vás povzbudit, abyste při zachování úcty k babičce našla cestu, jak zachovat úctu i sama k sobě a nebála se nastavit hranice, za kterými vám nikdo nebude zasahovat do vašeho prostoru. Na vašem místě bych se slušně, ale zároveň jednoznačně a neústupně vymezila a ohradila proti vpádům do vašeho soukromí. Pokud vám to nepůjde osamoceně, zkuste vyhledat nějakou poradnu pro rodinu, často bývá zřizovatelem obec nebo kraj (a služby pak nejsou zpoplatněny - předpokládám, že na mateřské máte nižší příjem, než dříve), aby vám terapeut pomohl uhájit se a zároveň nerozpoutat konflikt, který by vám nepřidal. Mohla by vám pomoci i kniha o asertivitě, kdysi pro mě byla velmi objevná. Každá se být matkou potřebujeme naučit a určitě sem tam uděláme chyby. Ale je to naše zodpovědnost a okolí by nám mělo v ideálním případě pomoci a ne nás zbavovat svéprávnosti a situaci nám ještě ztěžovat. Držím palce!