Poděkování 4
Jsem si vědoma,že je spoustu lidí co mají určitý problém, prošli si peklem, dokonce horším než já. Ale jsem zastáncem toho názoru, co se stane v dětství je nejhorší než v dospělosti. Dítě vyrůstá, rozvíjí si osobnost a pokut je jeho psychicky stav narušen v dětství už se to nedá spravit, bude se to táhnout sním celý život, protože je to jeho součást života a nic jiného nezna, takže si jsem zastáncem že tito lidi se vyléčit nedají, myslím si že docházet k lékaři je pro ně dobrý celý život a ne určitou dobu jak když někdo prožije trauma v dospělosti.. Ale to si myslím já, to je můj pohled na věc a můj názor. Malé dítě a jeho psychologie se musí vyvíjet správným směrem a pokud tomu tak není vrátit to zpět nelze. Jen ho navadet jaky je další správný směr. Nic víc. To si myslím. Děkuji za cas a děkuji že jsem měla tu možnost se tu vypovídat. Přečíst si názory a jakym směrem jít
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den. Jsem rád, že nad řadou věcí přemýšlíte a že začínáte brát zodpovědnost do svých rukou.
Váhám, zda ještě reagovat, většinu podstatného jsem již řekl a není v našich možnostech vést korespondenční terapii (tedy psát si postupně dál a dál). Cítím ale potřebu reagovat na vaše přesvědčení (zjednodušuji) "když se něco špatného stane v dětství, nelze to změnit". Je samozřejmě pravdou, že minulost nezměníme i to, že "kdyby se to nestalo" byla by řada věcí jinak. Zároveň však mnohé změnit a zlepšit lze. Podobně jako by se člověk mohl naučit číst třeba ve dvaceti - pokud by dřív neměl šanci, jako je možné se ve 40 začít učit cizí jazyk nebo v 50 hrát na kytaru .. Jasně, v dětství je to optimální, ale není to lepší začít později, než do konce života žít s pocitem, že mi to okolí neumožnilo ?
Navíc hrajete i o to, aby se vaše potíže nepřenesly na syna - což se může dít i tím, že uvidí jak si dokážete či naopak nedokážete poradit se svými emocemi a s běžnými životními a partnerskými těžkostmi. To že ho máte ráda a pečujete o něj je velmi důležité, ale k přípravě na život to nestačí.
Držím palce !
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, se zájmem jsem si přečetla Vaši úvahu. (Toto je odpověď na poděkování 4). Nejsem odborník, abych se odvážila s Vámi polemizovat, ze zkušenosti však vím, nebo se spíše domnívám, že to není vždy tak, jak píšete. Znám lidi, kteří v dětství prožili velké trauma, z jehož následků se postupem času, většinou za pomoci odborníků zcela dostali a nyní žijí normální, plnohodnotný život. Znám ale také lidi, kteří měli harmonické, bezproblémové dětství a přesto se dostali do takových potíží, že léči dlouhodobě a potřebují stálou odbornou podporu. Důležitou roli hraje řada faktorů, podstatná podle mého názoru je práce na sobě samém, víra v zotavení, pomoc okolí a samozřejmě odborníků (psychiatrů, psychologů/psychoterapeutů). Děkuji za Vaši důvěru a přeji Vám hodně štěstí.
Zpět na seznam