Pomoc blízké osobě

Dobrý den, má přítelkyně (v prvním ročníku na univerzitě v Praze) trpí pravidelnými návaly negativních myšlenek, během kterých brečí a není schopna vymanit se ze spirály zlých myšlenek. Zároveň si uvědomuje neopodstatněnou povahu těchto stavů a vyčítá si, že vůbec tyto myšlenky má. O to více si pak vyčítá, když tento problém musí s někým řešit, protože ho vnímá jako nedůležitý, a obecně vnímá své problémy jako mnohem menší než to, co prožívají ostatní. Poslední dobou se bohužel do takovýchto stavů dostává čím dál častěji, a má následně problém vrátit se k běžnému fungování (tj. pokud jeden večer takto brečí, tak pravděpodobně celý další den bude smutná, a další večer se toto bude opakovat). Zároveň ji nemohu moc podpořit, jelikož studuji v zahraničí a kontaktuji se s ní zejména přes telefon a internet. Kromě toho otálí se svěřováním se dalším vrstevníkům, rodičům nebo odborníkovi (protože stres ze školy a různorodé problémy v rodině na ni zároveň zvětšují tlak, a zároveň proto nechce přinášet další problém do kruhu věcí, co se řeší). Vnímám to tak, že si nechce přiznat možnost reálné duševní nemoci, a tudíž si staví beriéru mezi sebou a odbornou pomocí. Nevím ale, jak ji pomoci uvědomit si nutnost tento narůstající problém řešit. Děkuji
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, z toho co píšete se mi zdá, že vaše přítelkyně má, kromě uváděných psychických obtíží, i vysoké nároky na sebe - co vše by měla unést a vyřešit sama, a pravděpodobně i nepřiměřeně upozaďuje své potřeby a zájmy před potřebami ostatních. Domnívám se, že tyto okolnosti mohou být též významnou součástí toho, proč otálí s vyhledáním odborné pomoci. Bohužel mě nenapadá moc jiných způsobů, jak přispět k tomu, aby si vhodnost odborné pomoci uvědomila, než jí svůj názor občas sdělit. U některých lidí bývá bohužel rozhodování dlouhé a dospějí k němu až v momentě, kdy přestanou zvládat nároky okolí nebo když "zkolabují". Možná by mohlo pomoc i to, kdybyste jí dal přečíst odpověď peerporadkyně. Za vhodné ještě považuji zmínit, že příznaky které popisujete nemusí být nutně projevem psychického onemocnění v pravém slova smyslu. Stejné projevy mohou být i důsledkem nepřiměřené zátěže. To ovšem nic nemění na tom, že vyhledání psychologa či psychoterapeuta považuji za správný krok k úspěšnému řešení. Držím palce.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Oceňuji, že máte o přítelkyni obavy, že jste takto citlivý vůči jejím psychickým výkyvům a že si uvědomujete nutnost odborné pomoci. Bohužel je pravda, že člověk, který je potížemi sám zaplavený a nemá potřebný odstup a srovnání, je někdy náchylný svůj stav zlehčovat či pomoc odmítat. Může to mít nejrůznější příčiny - stud za to, že se mnou není něco v pořádku, společenská stigmatizace duševních obtíží a psychiatrické péče, obava ze selhání nebo z nutnosti užívat léky na psychiku. Já sama se léčím s úzkostnou a s depresivní poruchou, ale také mi trvalo dost dlouho, než jsem sebrala odvahu a k lékaři jsem šla. Donutil mne vlastně až silný psychický propad, kdy už nebyla jiná možnost. Dnes při pohledu zpět ale vím, že bylo hloupé a zbytečné léčbu odkládat. A také mohu srovnat svůj nynější život s tím dřívějším a neměnila bych. Psychoterapie a léky mi přinesly značnou úlevu. Možná by Vaší přítelkyni pomohl právě rozhovor s někým, kdo se na psychické obtíže léčí a podařilo se mu zotavit se. Rozhodnout se však musí sama. Přeji vám oběma hodně štěstí a držím palce.


Zpět na seznam