pomoc kamarádovi

Dobrý den, z toho co popisujete se opravdu zdá možné, že se jedná o hypochondrii (nebo některou z příbuzných poruch). Pro tu je typické mj. to, že dotyčný je o svých zdravotních potížích přesvědčen a racionální vysvětlování (ujištění, výsledky vyšetření) mají jen malý a dočasný nebo žádný vliv na prožívání a chování. V léčbě těchto potíží bývá obvykle nejvhodnější kombinovat psychiatrickou a psychoterapeutickou léčbu. Proto by bylo na místě mu tento postup doporučit (primárně návštěvu psychiatra) a případně ho v tom nějakým způsobem podpořit (např. doprovození, bude-li o to stát). Může se však stát i to, že vaší pomoc bude odmítat stejným způsobem jako odmítá doporučení odborníků. V tom případě lze dělat poměrně málo a je na místě především hlídat své hranice a nenechat se vysávat. Jasné nastavení hranic (v krajním případě až "pokud se sebou něco neuděláš nemůžeme se vídat, protože mě to vysiluje") může pak v řadě případů být silnou motivací k vyhledání odborné pomoci a změně. Držím palce.

Dobrý den, je hezky lidské, že chcete pomoci Vašemu kamarádovi, to se cení. Dávejte taky pozor na Vás, abyste se nezahltila jeho obtížemi a Vás to neskolilo. Sama znám, když chci pomoci blízkým a po čase mě to semele, že nakonec potřebuji pomoci i já sama, proto pamatujte i na sebe. Nyní k obtížím Vašeho kamaráda, jak jsem z Vaší zprávy vyčetla, jedná se o inteligentního muže, který sleduje různé příznaky, prošel zdravotními vyšetřeními, ale stále se neví, co mu vlastně chybí. Z vlastní zkušenosti znám, že když řeším nějakou zdravotní obtíž, tak vyhledám lékaře, a v podstatě i dám na jeho doporučení, poněvadž chci, abych se zase cítila lépe a aby obtíž zmizela a i trochu málo pozměním svůj zdravotní, životní stereotyp, tuhle celou práci vlastně nakonec musí udělat člověk sám za sebe. U Vašeho kamaráda mě napadají různé tipy: začít s nějakou aktivitou, nemusí to být zrovna druh vrcholového sportu, stačí pravidelný pohyb (procházky, chůze, může vyrazit se ženou na projížďku s miminkem v kočárku, nebo protahovací cviky, když má sedavé zaměstnání) – při pohybu může přijít na jiné myšlenky, odpočine si i hlava od práce atd. Pokud má někdo jen sedavé zaměstnání měl by si i zpestřit jídelníček a zařadit do stravy potraviny, které mu dodají potřebné živiny. Někdy nám chybí energie, cítíme se unaveni, a proto to chce i vytrvalost a překonat kolikrát naši nechuť něco dělat. Nakonec sami sebe překvapíme tím, že i přes tu nechuť, jsme se překonali a vlastně nám to pomohlo k lepšímu pocitu. Takovou zkušenost si budeme pamatovat i příště, a třeba se nedáme zdolat nechutí či únavou. „Je to jako cesta někde na venkově, nikdy tudy nevedla, ale když po ní vyjdeme a budeme procházet, tak vznikne.“ To samé platí i o naději, že bude líp. Bližší informace k hypochondrii nebo jak jinak řešit obtíže kamaráda Vám může podat odborník psycholog. Přeji Vám, ať se daří a doufám, že jsem Vám mohla pomoci.