Porucha příjmu potravy

Dobrý den, obracím se s dotazem týkajícím se poruchy příjmu potravy u mé 18-leté dcery. Vypadat štíhle, je snem asi každé mladé dívky, nicméně před časem jsem pojala podezření, že se v oblasti hubnutí situace u dcery vymyká kontrole. Porce jídel se zmenšují, dnes jsem zjistila, že dcera dlouhodobě ve škole odhlašuje obědy, doma jídlo často vynechává. Dnes jsem navíc objevila větší množství léků na hubnutí a projímadel, prázdné láhve od coca-coly-light. Před časem jsem s dcerou kvůli bolestem žaludku navštívila lékaře, až nyní mi teprve došla příčina bolestí. Potřebovala bych najít řešení, jak situaci podchytit, jak začít s dcerou na toto téma komunikovat,aniž bych ji vyplašila tím, že o jejím problému vím (maskuje situaci výborně a zřejmě již delší dobu), případně poprosím o kontakt na odborníka-psychologa v místě bydliště (Šumperk). Děkuji a přeji vše dobré.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, k odpovědi naší peer poradkyně je obtížné něco podstatného dodat. Domnívám se, že "indicie" vyhodnocujete správně, otázkou nicméně je, jak dlouhý a hluboký problém to je. Přemýšlím nad tím, zda je opravdu důvod před dcerou vaše obavy a domněnky tajit. Je stejně tak možné, že by naopak ocenila jednání "na rovinu". Sice citlivé, ale zároveň jasné, neodsuzující, podporující a respektující její autonomii. Kromě odborníků pracujících ve vašem regionu existuje i telefonní a internetová poradna zaměřená na poruchy příjmu potravy. Zároveň tam lze nalézt užitečné informace jak pro lidi, kteří tyto obtíže mají, tak pro jejich blízké. Držím vám oběma palce.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Problematika poruch příjmu potravy je zvláště u dospívajících dívek nesmírně citlivé téma. Já sama jsem ve stejné době otázku své váhy, vizáže a jídla řešila samozřejmě také. A díky tomu, že jsem od dětství psychicky křehká a hladina mého sebevědomí nebyla nikdy příliš vysoká, upadala jsem do problémů s jídlem také. U mě se to projevovalo zejména záchvatovitým přejídáním (kdy jsem se snažila "zajídat" nepříjemné emoce), které bylo následně vystřídáno hladověním, abych se za své přejídání "potrestala" a nějak se "očistila". Bylo to psychicky hrozně vypjaté období a pomohla mi až intenzivní individuální psychoterapie o mnoho let později, kdy jsem pochopila kořeny svých problémů a podařilo se mi vybudovat si lepší, zdravější vztah k sobě samé. Myslím, že pro dceru ze své strany můžete nejvíce udělat tím, že jí budete dávat pocítit svoji podporu a blízkost za všech situací. Vše ovšem nenásilně, jistě bude ostražitá a plná nedůvěry, pokud má důvod potíže před Vámi skrývat. Odborníky ve vašem regionu neznám, ale lze se podívat na internetu nebo se poradit na nejbližším psychiatrickém zdravotním středisku, kde by se měli orientovat v odbornících, kteří u vás podobný typ podpory poskytují. Držím palce Vám i Vaší dceři.


Zpět na seznam