Porucha?

Dobrý den, mrzí mne, že s maminkou zažíváte dlouhodobě takové starosti. Úplně rozumím tomu, že to může být často vyčerpávající a že si kladete otázku, jestli už není na místě odborná pomoc, jestli je to, jak se maminka chová, normální. Napadá mne k tomu několik témat. Jednak je obvyklé, že k postupujícímu věku se přidávají zdravotní problémy a lidé se značně liší v tom, jak je zvládají. Někteří lidé je s ohledem na svoje osobnostní predispozice zvládají s přehledem, jiní jsou zahlcení úzkostí o sebe, další se pohybují mezi těmito dvěma póly. Prvním krokem je vždy dobré podrobné somatické vyšetření, k vyloučení závažnějších příčin. To se zdá, že Vaše maminka v lékařské péči je. Určitě je také možná varianta, co Vy sama v celé situaci vnímáte, že maminka si skrze somatické stesky zajišťuje Vaši pozornost. Není to u stárnoucích rodičů nic neobvyklého, důležitá je míra, do jaké se k tomu uchyluje, a jaký vnitřní barometr na to Vy máte. Může to být záměrné chování, ale zároveň může být, že si maminka ani neuvědomuje, jak zahlcující (a možná manipulující) tím může být. Dalším možným vysvětlením je, že ubývá jiných zájmů a témat, o kterých by s Vámi, nebo jinými lidmi mohla mluvit. Pak je také důležité, jak vy na její stesky reagujete, jestli dosahuje toho, co potřebuje, a zda by toho mohla dosahovat i jinak. Je to pozornost? Spoluúčast? Nebo má o sebe opravdu strach a potřebuje uklidnění? Pokud máte ve Vašem vztahu na čem stavět (důvěra, blízkost), umím si představit, že o tom celém můžete s maminkou otevřeně pohovořit. Nastavit dobré podmínky pro takový rozhovor, abyste jí mohla říct své domněnky a podle toho, jak na to zareaguje, se pokusit domluvit na jiné komunikaci, doptat se, co by od Vás dopravdy potřebovala a dohodnout se, jak si o to může říkat jinak. Je možné, že bude schopna hovořit otevřeně, je ale také možné, že maminka vše uvidí jinak a popře Vaše hypotézy. Je potřeba se vnitřně připravit na všechny varianty a je fajn pokusit se udržet smířlivý tón rozhovoru. Návštěvu psychiatra bych jako vhodnou viděla ve chvíli, pokud má Vaše maminka úzkosti o svůj zdravotní stav do takové míry, že to ovlivňuje její běžný život (spánek, zájmy, vztahy,..), pokud není schopna od toho odhlédnout, její myšlení by bylo ulpívavé, nebyla by schopna hovořit o jiném tématu, kdyby se cítila nemocná něčím, co bylo vyšeřením jasně vyvráceno, kdybyste viděla, že sebe nebo domácnost kvůli tomu zanedbává a podobně. Také se lze o hloubce problému případně poradit s jejím praktickým lékařem, pokud maminka svolí k podávání informací. Držím palce, ať najdete dobrou cestu pro vás všechny.

Dobrý den, i když nemám přímou zkušenost s tím, co zažíváte se svojí maminkou, myslím, že dobře chápu Vaší situaci. Moje nejlepší kamarádka se potýká s velmi podobným problémem a vím, jak je to pro ni vyčerpávající. Její maminka je sice nemocná je, ale naštěstí ne nijak závažně, její zdravotní problémy se projevují jen občas. Vedle somatických potíží se dlouhodobě léčí psychiatricky – má především úzkosti, poruchy spánku, užívá lehká antidepresiva. Moje kamarádka je hodný a soucitný člověk a pro svoji maminku dělá vše, co se dá. To ale nestačí, sama jsem byla svědkem situace, kdy si s ní její maminka jakoby pohrávala, nelíbilo se jí to a ono, místo aby poděkovala za velké úsilí a snahu dcery jí pomoci. Nakonec se má kamarádka téměř zhroutila. Protože měla téměř stejné zpětné vazby ode mě i svého manžela v tom smyslu, že chyba není na její straně, rozhodla se situaci razantně řešit. S maminkou si otevřeně promluvila, změnila způsob komunikace, a abych tak řekla, obrnila se, jak nejlépe mohla. Přestala akceptovat maminčinu roli jako oběti a zdá se, že to funguje. Myslím, že byste mohla zkusit podobný přístup. A také se zaměřit na to, jak maminka tráví volný čas, zdá má zájmy, koníčky a podporovat ji v jejich rozvíjení. Pokud je nemá, zkusit jí pomoci nějaké najít. Těžko říci, zda je na místě psychiatr, já bych s těmito úvahami spíše počkala. Moc Vám i mamince držím palce a přeji hodně štěstí.