Potřebuji pomoc?
Dobrý den,
Nevím jak otázku správně zformulovat. Zkrátka se cítím jakoby se mi celý svět hroutil, ikdyž jsem si vědomá toho, že na světě jsou lidi, kteří mají mnohem vetší problémy. Je mi 18 let a studuji poslední ročník střední školy a vím o sobě, že jsem tam úplně jiný člověk než normálně. Dokážu se smát a dělat si srandu, ale vnitřně si uvědomuji, že to není skutečné, že ve skutečnosti bych nejradši zmizela. Mám tříletý vztah a moje nálada na to má asi velký vliv, protože se často hádáme a neumím se udržet v klidu, ikdyž nechci, stane se že vybouchnu a vzápětí na to začnu brečet. Rozbrečí mě sebemenší podnět. Přijdu si v našem vztahu bezcenná. Celkem se straním lidem. Čas trávím více méně sama. Důvod proč píšu tento dotaz je, že často jen tak sedím nevnímám okolí a přemýšlím nad věcmi, jako co by se stalo nebo změnilo, kdybych se třeba vybourala v autě nebo skončila v nemocnici. Někdy nad tím přemýšlím před spaním a myšlenky na to, že ležím v nemocnici, můj přítel u mě stojí a má o mě starost, bojí se o mě, mi pomáhají usínat. Chci se zeptat, zda potřebuji odbornou pomoc nebo co se s tím dá dělat. Nesepsala jsem sem vše co se s tímhle pojí jen to, co je asi nejvíce vyčerpávající. Děkuji
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, stavy které popisujete nejsou v dospívání výjimečné. Mohou souviset jak s řadou změn kterými procházíte (např. změny tělesné a hormonální, sociální, psychologické), rozpory mezi tím co chcete – můžete – co po vás chce okolí a rodiče – a co se domníváte že od vás okolí očekává. Mohou souviset s aktuálními událostmi (např. konflikty ve vztahu, škole) nebo být odrazem dlouhodobějších potíží např. s kolísáním nálad nebo nejistým sebevědomím.
Zdá se, že vás hodně trýzní a lekají úvahy o tom „..kdyby se vám něco stalo“. Na první pohled sice vypadají zvláštně, možná ale vyjadřují vaše přání - aby na vás nikdo neměl nároky, staral se o vás a dával najevo, že vás má rád. Co myslíte? To by mě přišlo jako pochopitelné, samozřejmě při vědomí, že takovýto způsob si reálně nepřejete a projevů náklonnosti se snažíte dosáhnout jinak. (Pokud by vaše přemýšlení směřovalo k plánu něco si udělat, bylo by potřeba vyhledat pomoc okamžitě.)
Pomocí ve vaší situaci může být především to, že se svými prožitky nebudete sama a budete mít podporu. Pokud ji ve svém okolí nenacházíte, stavy trvají dlouho a nelepší se, nebo jsou příliš trýznivé, nebojte se vyhledat pomoc odbornou. Může ji poskytnout např. klinický psycholog, školní psycholog nebo rozhovor na telefonní Lince bezpečí.
Držím vám palce a přeji, ať je brzy lépe.
Zpět na seznam