Potřebuji radu

Dobrý den, mám 15 let. Můj problém je, že se často cítím osaměle. Mam pocit,ze tady pro me nikdo neni. Rodicum se zrovna moc sverovat nechci. Hodnekrat se stava, ze treba přijdu domů a celý den nic nedělám, nechodím do žádných zájmových kroužků ani nic podobného,nemůžu najít nic, co mě baví a vyzkoušela jsem už dost aktivit. Nemám s kým trávit svůj volný čas,kamarádi nemaji moc času. Častokrát jsem smutná kvuli toho,že nemám co dělat a cítím se jak už jsem psala, osaměle. Bojim se hledat si nové kamarády. Moje sebevědomí neni moc dobré,nevěřím si. Mám pocit,že můj život není ničím naplněný, prostě jen chodím do skoly a ze skoly. S rodiči si zrovna moc nerozumím. Tim nemyslim ze by me neměli rádi, to mají a ja je mám taky ráda. Ale prostě si nedokážu představit,že bych za nimi přišla a tohle jim řekla. Nedokážu se se svými problémy a pocity nikomu svěřit. Kamarádi se mi svěřují a ja se jim snažím s jejich problémy pomoct. Ale já se jim svěřit Nedokážu,jednou jsem se kamarádce svěřila s tím, jak mi je a smála se mi,že tohle nejsou problémy a že jsem naprosto v pořádku. Taky mám pocit, že na mně nikomu nezáleží, asi jen kromě mých rodičů. Dlouho mi trvalo,než jsem se odvážila vubec napsat tady. Nevím jak pojmenovat to, jak se cítím. Nevím jestli tohle, co cítím,je deprese nebo úplně normální věc nebo něco úplně jiného. Děkuji za odpověď.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, zdá se mi, že souvislostem, proč se cítíte smutně a osaměle, vcelku dobře rozumíte. Tedy že to souvisí se sociálními kontakty, které vás plně neuspokojují a s programem dne, který vám přijde málo naplňující. V tuto chvíli nepovažuji za podstatné, dávat tomu nějaký zvláštní název - pravděpodobně se nejedná o žádné duševní onemocnění, na druhou stranu to ale není nic, v čem by měl člověk chuť zůstávat. Otázkou zůstává co s tím. Myslím, že klíčové je, začít postupně budovat bližší vztahy a náplň dne, která vám bude dávat smysl. I malý pokrok je úspěch a může otevírat příležitost pro další změny. Pro začátek si můžete třeba naplánovat něco, co vám udělá radost na půl hodiny. A pokud ne radost, tak alespoň líp, oproti tomu, kdybyste nic nedělala. Máte nějaké nápady? Může to být cokoli - hezké čtení, procházka, sport, ruční či výtvarné práce .. Ještě lepší by bylo, kdyby to byla aktivita s dalšími lidmi. Ostatně, možností je i to, věnovat se činnosti, která vás sama o sobě příliš nepřitahuje, je však spojená s žádoucím sociálním kontaktem. Domnívám se, že by vám velmi pomohlo, mít v tomto snažení spojence. Někoho, kdo vás podpoří a s kým budete moc svoje těžkosti i úspěchy sdílet. Pokud k tomu nelze využít rodiče, třeba by to mohl být někdo další z vašeho okolí - teta, kamarád, učitel nebo školní psycholog. Pokud ve svém okolí nikoho takového nenaleznete, můžete využít rozhovoru s psychologem nebo zatelefonovat na Linku bezpečí. Podporou by též mohla být docházka do některého z nizkoprahových klubů, ty existují v řadě (i menších) měst. Kromě zajímavých možností, jak trávit čas tam jsou pracovníci, kteří by vás v těchto potížích dokázali podpořit a poradit vám. Držím palce, ať se vám postupně daří situaci měnit k lepšímu.


Zpět na seznam