Pouto k cizímu klukovi

Vždy si najdu někoho kdo mě přitahuje svým vzhledem. Ano, líbí se mi a dalo by se říct že by to mohla být platonická láska. Řekněme že ten pěkný kluk se jmenuje Adam. Adam bydlí ve stejném městě a jediné co o něm vím je jeho příjmení a vím kde bydlí.Nikdy jsem s Adamem nemluvila.Ani slovo. Přesto jako bych k němu cítila velmi divné pouto. Nemůžu na něj přestat myslet. Myslím na to co dělá, jak se asi má, jaký má vůbec život. Prostě mě zajímá vše ohledně něho. Je to pouto které nedokážu přesně popsat. Někdy je až otravné jak si vždy mé myšlenky najdou cestu k němu. Pokaždé co ho potkám a s někým jdu a já něco vyprávím,nemůžu racionálně myslet, jakoby se mi zatemnil mozek a nebo když někdo něco vypráví absolutně si nepamatuju co říkal, nedokážu se soustředit na to co říká.Dokonce chci s ním být i přesto že nevím jaký ve skutečnosti charakterově je.Je mi to upřímně totálně jedno. Mé fantazírování o něm a mě jak jsme spolu,a to si nefantazíruju o krásném šťastném životě jaký bychom mohli mít. Představuju si naše hádky ale i náš intimní život, absolutně vše. Neskutečně mě přitahuje ale nedokážu se smířit s nějakým pojmem platonické lásky.Je to silné pouto k němu a nějak se nejde ho zbavit. Pokud jsem něčím zaneprázdněna, vypustí se z hlavy ale jakmile nic nedělám vždy se vracím k němu. Potkala jsem spoustu kluků kteří se mi líbili. Ale do týdne jsem zapomněla jak vypadali. Tohle ,,pouto“ se stalo pouze dvakrát. To první trvalo kolem dvou let