Přítel má na sebe vysoké nároky 2

Vážený pane doktore, navážu na předešlý dotaz upřesněním informací. Právě jsem si pročetla nějaké informace na internetu... mám podezření, zda přítel netrpí depresí... neuvedla jsem asi důležitá fakta, jako je ztráta libida, nespavost, říká o sobě, že je špatný člověk, aktivity, které ho dříve bavily a naplňovaly ho už nebaví... prý je i bez energie... myslím, že to všechno spolu souvisí a že by to deprese mohla být. Je možné, aby člověk, který by měl takovouto diagnozu mohl pracovat u HZS?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, rozumím tomu, že si o partnera děláte starosti i vašemu znejistění v souvislosti s plány do budoucna. Příznaky které popisujete mohou být projevem deprese či posttraumatické stressové poruchy (PTSD), jiné varianty považuji za méně pravděpodobné, nicméně bez psychologického či psychiatrického vyšetření to nelze tvrdit s jistotou. PTSD bývá důsledkem zážitku ohrožení života či katastrofy, dle výzkumu (v USA) se v průběhu života s těmito potížemi setkala až 1/3 pracovníků záchranného systému. Tyto potíže nejsou u hasičů, policistů či záchranářů vzácné, často však převáží nad vyhledáním odborné pomoci ostych a pocit, že by šlo o slabost a že se s tím "chlapácky" musím vyrovnat sám. Uvedené psychické obtíže neznemožňují automaticky výkon povolání - významnějším hlediskem než diagnosa je intenzita (míra) a průběh onemocnění. V konečném důsledku považuji za pravděpodobnější, že problémy v zaměstnání nastanou pokud budou neléčené deprese či PTSD přetrvávat, nežli to, že se dotyčný léčí. V léčbě bývají používány především psychoterapeutické metody (ty poskytuje především psycholog či psychoterapeut), někdy bývá na přechodnou dobu vhodné použít též psychiatrické léky. Pro pomoc se lze obrátit na krizové centrum či na linku důvěry, do běžné ambulantní péče. Ve všech těchto službách je standartem lékařské tajemství, privátní psychoterapeut ani nemusí vést zdravotní dokumentaci. Funguje též anonymní "Linka pomoci v krizi" určená přímo pracovníkům IZS, ozbrojených složek a jejich blízkým. (Kontakt lze dohledat v policejních a záchranářský periodikách - tištěných i internetových.) U řady hasičských útvarů bývá též zaměstnán psycholog. Podporou mohou být i zkušenější kolegové, pokud se nebojí otevřeně hovořit o tom, jak se s podobnými zkušenostmi vyrovnávají oni. Neméně důležité mi přijde, že se s tímto otevřel alespoň vám - jakkoli to pro vás musí být obtížné slyšet. Nebude-li vyhledání pomoci v tuto chvíli nakloněn váš partner, můžete přijít i vy sama. Tématem může být jak partnera podpořit. Stejně tak ale i to, nakolik a na jak dlouho je vhodné, abyste ustupovala od svých potřeb a přání, která teď může váš partner pociťovat jako další zátěž. Přeji vám, ať se vám vaše životní plány splní a vašemu partnerovi, ať nalezne způsoby jak se s psychickou náročností svojí práce lépe vyrovnávat.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkujeme, že jste si vyžádala odpověď peera. Děláte si starosti o svého partnera, zdá se, že jste otevřela nějakou jeho třináctou komnatu a to je jistě těžké. Myslím, že můžete partnera ubezpečit, že návštěva psychologa není slabost. Pokud k tomu najde odvahu, je velká šance, že se mu uleví a zjistí, že se nemá čeho obávat. To, co mu sdělí, podléhá lékařskému tajemství a není důvod, aby se o tom dozvěděl někdo v práci. Můžete poukázat na zkušenosti lidí, kterým psychoterapie pomohla, třeba někoho znáte. Bohužel obory jako je psychologie či psychiatrie podléhají stigmatu, možná v tom tkví nedůvěra vašeho partnera. Možná si chce také se vším poradit sám, možná i vy na něj máte velké nároky. Napadá mě ještě, jestli by nemohl dočasně slevit ze svých aktivit. V případě odpovídající, přiměřené pomoci, či léčby by to nemuselo být dlouhodobé a ke svým koníčkům se může vrátit, až mu bude lépe. Co se týče pracovního nasazení vašeho partnera, myslím, že to už by měl posuzovat odborník, že po internetu se to dá jen odhadnout, dá se poradit, ale diagnostikovat podle mě ne. Držím palce Vám i partnerovi.


Zpět na seznam