Přítel trpící depresemi, zmínky o sebevraždě

Dobrý den, můj přítel (16let) trpí depresemi, pokaždé co je něco ,,špatně", nebo on si to myslí, tak mluví o sebevraždě, že by to prý všem mnohé ulehčilo (mě, rodičům atd.). Jeho sestra brala drogy, tudíž měl už odmala doma napjatou atmosféru. Podle toho co říkal mě, tak neslyšel nic jiného než křik. Jelikož se u nich doma řešila jen jeho sestra a jeho rodiče s tím měli už dost starostí, tak nemluvil o tom, že je mu špatně (je vážněji nemocen a mívá záchvaty), poté se i uzavřel do sebe. Jsem jediný člověk, před kterým se doposud dokázal otevřít, mluvil semnou o všem, jak to bylo, jak to je a že by nejradši umřel, protože si právě myslí, že by to všem pomohlo. Ráda bych mu pomohla, jenže nevím jak, tak bych se chtěla zeptat, jak bych mu mohla já pomoct? Snažím se ho dostat k psychologovi, protože já už vážně nevím co mám dělat a nechci o něj přijít, ale on mi tvrdí, že by se svěřit nedokázal. Mám ho donutit tam jít, nebo to musí udělat sám? Děkuju předem za odpověď
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, chápu vaše obavy a také se domnívám, že by bylo vhodné aby navštívil odborníka (psychologa, psychoterapeuta, případně psychiatra). Nevím, co přesně myslíte tím "donutit". Je jasné, že pokud má na změně (či léčbě) spolupracovat, je potřeba, aby tuto snahu vzal alespoň trochu za svou a vážně. Nicméně nevidím nic špatného na tom, když tak učiní např. kvůli tomu, že vás chce méně zatěžovat či chce zlepšit váš vztah. Pokud máte na mysli, že ho k první konzultaci doprovodíte, tak to považuji za hezkou podporu. Z toho co píšete se zdá, že se ho snažíte podpořit jak dokážete - vytváříte tak bezpečné prostřední, že se vám svěřuje, snažíte se ho povzbudit, zřejmě mu i dáváte najevo že vám na něm záleží a je pro vás důležitý, a když se stav nemění tak ho podporujete i ve vyhledání odborné pomoci. Domnívám se, že o mnoho víc se v přátelské / partnerské pomoci dělat nedá. Hodně v celé situaci myslím na vás. Situace, kdy vás přítel staví do role "jediné opory" může být svazující a značně zatěžující. Rád bych vás podpořil v nastavení hranic pomoci tak, aby to pro vás bylo přijatelné. Máte např. právo říkat věci ve smyslu "s tímto ti pomoci nedokážu, pomohu ti najít psychologa" nebo "promiň, ale již nemám sílu na to poslouchat dokola ..". Taktéž máte možnost říkat a jednat třeba ve smyslu: ".. na pokračování v takovém vztahu již nemám sílu, jestli ti na něm záleží, je třeba abys pracoval na změně" - a přítelovou volbou je následně to, zda se o změnu (třebas s odbornou pomocí) bude snažit a nebo ne. Pokud si přijatelnou hranici nedokážete vytvořit, tak hrozí, že trápení a bezvýchodnost pohltí i vás, nebo že místo role přítelkyně budete "linka důvěry a profesionální záchranářka". Pokud byste cítila potřebu, je určitě možné, abyste situaci s odborníkem konzultovala i vy sama - především tu část která bezprostředně souvisí s vámi. Přeji hodně štěstí


Zpět na seznam