Problém s rodiči

Dobrý den. Je mi 23 let a žiju s rodiči. Při škole jsem pracovala (od svých 16 let), všechno jsem si platila sama (kromě jídla). Před rokem jsem odešla ze školy, chvíli jsem ještě pracovala na svém starém místě (jediná práce, ve které jsem vydržela 6 let) a od loňského července nemůžu najít práci. Rodiče mně za to pochopitelně nadávají, ale stalo se mi i to, že ve chvíli, kdy jsem hledala trochu soucitu u otce, chytil mě pod krkem a řval po mně. Rok před tím (v mých 22 letech) mě zase chtěl opilej zmlátit, protože jsem se rozhodla jít ven ve 4 hodiny ráno. Do toho mně a sestře pořád leze do pokoje, a když jsem nahá, neodejde s omluvou, ale dál stojí mezi dveřma a povídá si se sestrou nebo prostě jenom čumí. Když je požádám o soukromí, že mi to není příjemný, řeknou že se mám jít léčit, že jsem magor a žiju u nich. Chci se zeptat, jestli si to ke mně můžou dovolit, jenom protože jsem nezaměstnaná a žiju u nich? Práci si už najít můžu jenom ztěží, protože mně tak často nadávají do debilů, že se před každým pohovorem složím, je mně špatne a kolikrát i zvracím.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, k odpovědí peer poradkyně není moc co dodat. I já považuji chování vašich rodičů za neadekvátní a málo obvyklé. Rád bych vás podpořil v tom, že je dobře, že si to nechcete nechat líbit, nicméně zůstává otázkou jak z toho ven. Za vhodné považuji, abyste si našla podporu – mohou to být telefonáty na linku důvěry (tam můžete získat i další kontakty), psycholog, poradna pro rodinu a mezilidské vztahy, organizace podporující dospívající a mladistvé v obtížných životních situacích (např. domy na půl cesty, nízkoprahové kluby). Pomoc byste možná mohla najít i u sociálního pracovníka na obecním úřadě – např. kurátora pro děti a mladistvé. Můžete se zamyslet i nad tím, zda ve vašem okolí neexistuje někdo, v koho můžete mít důvěru a kdo by vám dokázal být, alespoň emocionální, podporou. Držím vám palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, ačkoli vám to doma neříkají, můžete být na sebe hrdá. Od 16 let pracovat, skoro vše si platit sama a studovat u toho – to nejsou vůbec samozřejmé věci! Ani vydržet na jednom místě 6 let není dnes u mladých lidí samozřejmost, často odcházejí z práce po prvních maličkostech, které nejsou přesně podle jejich gusta. Píšete „rodiče mi za to pochopitelně nadávají“ – za to, že nemůžete najít další práci? To dnes přece nemůže plno lidí, spíš by vás měli povzbuzovat a podpořit, protože - jak sama taky tušíte – když se pošramotí sebevědomí, jde to mnohem hůř. Na vašem místě bych hledala podporu a pomoc především k nalezení ztracené sebedůvěry (ať už pravidelnými hovory s Linkou bezpečí, nebo v nějaké poradně pro rodinu, které bývají bezplatné; v rozhovorech s přáteli, kterým můžete věřit). A s nalezenou sebedůvěrou a uvědoměním si vaší vlastní hodnoty pak možná povede cesta i k nové práci a osamostatnění, abyste si v životě mohla dělat věci podle svého vkusu a nemusela si nechat líbit zásahy do soukromí, které nejsou přijatelné. Moc vám držím palce.


Zpět na seznam