Problém se změnou prostředí

Dobrý den, myslím že prvním krokem by mohlo být podrobnější pochopení toho, co se ve vás odehrává. Pravděpodobně vám něco když nejste doma schází, možná ve vás prostředí mimo domov vyvolává nějaké obavy, úzkosti apod. Jaké další emoce a myšlenky jsou s každým z těchto prostředí spojené? NA základě tohoto poznání můžete podniknout kroky, které vás podpoří abyste tuto situaci zvládla lépe. Dost možná to bude souviset s úpravou prostředí přechodného bydliště (abyste se tam cítila více doma), navázání a prohlubování blízkých přátelských vztahů, rozvoj aktivit při kterých se cítíte dobře... Předpokládám, že s nasazením těchto "sebepodpůrných prostředků a změn" si postupem času na novou situaci zvyknete a možná vám v ní časem bude dokonce dobře. (Aktuální situace bohužel takovému přivykání nepřeje a tak vás zřejmě tyto kroky čekají někdy v budoucnu). Variant a dalších oblastí o kterých stojí za to přemýšlet je zajisté více než uvádím. Pokud bude pro vás samotnou obtížné se v tom vyznat, můžete využít psychoterapeutické podpory. No a jestli je to psychický problém? Asi ano, jinak byste se neptala. Zároveň to však považuji za potíž, na které je možné efektivně pracovat, pravděpodobně jí zcela odbourat nebo alespoň významně zmírnit. Přeji, ať se vám daří.

Dobrý den. Vážím si Vašeho dotazu. Také si vzpomínám na svůj odchod z domu na vysokou. A prožívala jsem něco obdobného. Byla to velká a těžká změna. Pocit osamělosti navíc prohluboval fakt, že jsem úplně nezapadla do nového školního kolektivu. Na víkendy doma jsem se velice těšila, ale nedělní odjezdy zpět do školy byly pro mě drásavé. Jenže jinak zařídit to nešlo. Posléze jsem měla větší starosti s učením. A přestože to bylo těžké a nějakou dobu to trvalo, na odloučení jsem si zvykla. Pak mi stačili ty víkendy. Další zkušenost byla při mé hospitalizaci v psychiatrické nemocnici, kde soukromí vůbec žádné neexistuje. Po těch měsících zkušenosti jsem opravdu toužila být alespoň chvíli sama. Byla jsem zcela zvyklá žít s rodiči. Ale postupně jsem dospěla k tomu, že potřebuji svůj vlastní prostor. Byla to velká změna, ale nyní žiji sama a tak mi to vyhovuje. Na začátku pro mě odloučení (plus příchod do úplně nového prostředí) bylo velice bolestivé. Ale postupně jsem si na to zvykala a podařilo se mi osamostatnět. Já jsem potřebovala čas a nácvik. Přeji hezký den.