Problémek

Dobrý den, při čtení vašeho dotazu na mě dýchly, i přes propast let, mé vlastní pocity, které jsem na gymnasiu zažíval. Byly asi v lecčem podobné. Dospívání můžeme vnímat jako období, kdy je člověk dočasně uvězněn mezi dětstvím a dospělostí a kdy se mění řada věcí – představa o sobě, o světě, o mém místě v něm. Mění se forma mezilidských vztahů, navazujeme první partnerské vztahy. Mění se naše tělo včetně hladin hormonů a do toho všeho přichází nároky školy a rodičů, abychom se rozhodovali, jaké profesi se chceme věnovat… Toto období sebou nese řadu nevýhod, ale věřím že i výhod. Hlavní výhodu spatřuji v tom, že dospívající již řadu věcí může a přitom na něm ještě neleží všechny povinnosti dospělého. Lze tak využít tuto dobu ke zkoumání a zkoušení toho co by vás mohlo zajímat a bavit bez nároku na praktičnost nebo faktický výkon. Co to může být konkrétně, záleží hodně na vašich zájmech a možnostech. Já jsem měl možnosti (ale i omezení) jiné - vyrůstal jsem ve velkém městě. V tomto období jsem viděl řadu výstav a koncertů, hodně četl, zkoušel fotit, ale i jezdil s kamarády na různé vandry a výpravy. Nevím, co by mohlo zaujmout vás, ale myslím, že důležité je zkusit něco nového i poznat nové lidi. Což takhle přes léto či o víkendu nějaký kurz (herecký, keramický, jóga .. je to jedno). Nebo workcamp – dobrovolnická práce např. při opravě hradu nebo sekání horských luk. Nebo nějaká sportovní aktivita ?? Zajímavý by pro vás mohl být i „průzkum“ mezi dalšími dospívajícími i dospělými, zda podobné potíže zažili a co jim pomáhalo je zvládnout. Kdybyste si s tím nedokázala poradit sama a s pomocí blízkých, můžete vše konzultovat např. se školním psychologem, na lince důvěry nebo v psychologické ambulanci. Držím palce, ať se vám daří hledat způsoby, jak být v životě spokojená.

Dobrý den, nepíšete váš věk, ale podle toho, že jste na gymnáziu mě napadá, že příčinou by mohly být změny (i hormonální), kterými člověk v tomto věku prochází. Moje dcera letos maturuje a když se někdy bavíme o tom, jak se cítila v pubertě, říká nejen o sobě: "nic nás v tom věku nebavilo", "byli jsme pořád smutní bez příčiny", atd. Věk přechodu do dospělosti není vůbec jednoduchý a není to jen doba šťastného mládí... Takže dobrá zpráva je, že v tom nejste sama a že by to mělo přejít jako jiná blbá období v životě. Dál mě napadá, že můžete mít opravdu málo podnětů. Vše vám jde dobře, bez námahy, ale možná nezažíváte ani žádné pozitivní výkyvy. Ač vím, že je v takové rozladě těžké se vyburcovat, začněte si plánovat nové zážitky, něco, co jste nikdy nedělala, zkoušejte najít něco, co vás fakt baví, zájmy s úplně novými lidmi. Moc dobře znám, jak je to těžké, mívala jsem stejné pocity a i v mírně depresivní rozladě mě to stálo hodně sil se přinutit. Ale na jinou cestu jsem nepřišla, nikdo to za nás nemůže udělat. Někdy mi pomohlo i to si období nudy a otrávenosti nezakazovat, prostě si říct "teď to tak mám", přijmou to, pořádně ty pocity prožít a ony pak nějak odplynuly. Důležité mi ale připadalo nezůstat v letargii příliš dlouho, zase se začít "hýbat" a prožívat. Držím vám palce, ať tím projdete a zase je líp.