Problémový vztah s otcem

Dobrý den, můj první psychoterapeutický dojem je ten, že vás přístup otce zranil a tato zkušenost se odrazila ve vztazích k lidem a světu obecněji. Takovéto "automatické" přenesení zraňující zkušenosti a její zobecnění (na další aktuální i budoucí vztahy) není nijak neobvyklou reakcí, může však v životě působit řadu obtíží nyní i do budoucna. Dalším možným vysvětlením (které spíše doplňuje předchozí) je obranný mechanismus - abych snížil riziko zklamání či zranění ve vztazích, raději jich většinu dopředu zdevalvuji - např. tím že od nich nic nečekám nebo je považuji za falešné. Je mi sympatické, že jste ochotný si tyto potíže připustit a jste odhodlán na nich pracovat. Nečekám příliš, že četba knih (jakkoli může být cenná), nebo mé vysvětlení přinese zásadní změnu. Tu by by vám nejspíš přinesla psychoterapie prostřednictvím mezilidského/ terapeutického vztahu, možnosti dialogu, podpoře, zpětné vazbě atd . Předpokládám, že by vám mohla pomoci porozumět těmto potížím v mnohem větší šíři i hledání způsobů jak dosáhnout změny. To by se v důsledku mohlo odrazit jak ve vaší životní spokojenosti, tak zvýšit porozumění v komunikaci s vašimi budoucími pacienty. Držím vám palce a doufám, že vám má odpověď bude k užitku.

Dobrý den. Je to jistě velmi nepříjemné a chápu, že vás to trápí a ovlivňuje to i vztahy k ostatním lidem. Na druhou stranu, mohlo by být ještě hůře, kdyby vás systematicky omezoval, nebo týral a vy jste neměl svobodu, kterou nyní vzdor té ztrátě otce máte. Alespoň to mě napadá jako útěcha. Bolestné mi připadá, to, že nevíte nyní, jak začít. Je to pochopitelné, bolí to a pokud do vás otec málo investoval, není z čeho brát. Myslím, že byste mohl mít velký prospěch z psychoterapie, soudím tak, podle toho, jak píšete, výstižně, se sebereflexí. Najít si dobrého terapeuta dá někdy práci a někdy to stojí i peníze, ale ne vždy. Zkuste hledat.