Problémy

Dobry den ,chcel by som sa prosim spytat ako sa da naucit zodpovednost ,ked ma to rodicia neucili od detstva a mam aj tie vzorce zle zabudovane. A inak mam  stale problemy a to take,ze mama po mne stale krici A moja mama to robi a mam s nou stale problemy ,ze sa stara kde vsade som a neda sa s nou normalne porozpravat a stale mi nieco rozkazuje,dava zakazy a pod. Mam uz 18 rokov. A proste pyta sa co robim a nadava mi ,ze mozes vypadnut z domu ak jej nieco poviem. A stale ma kontroluje. Potom mam uzkost prihovarat sa druhym ludom a tak vsetko nizsie sebavedomie. Neviem co mam robit lebo nemozem sa tu nic naucit bud ma nejako obmedzuje alebo stale za mna rozhoduje. Vola mi ci som v poriadku potom hysterici ,vyplakava.vobec mi neveri a potom mojej kamoske pise cez facebook svoje verzie co ja jej hovorim,ze neni pravda ale ona jej v niecom veri . A neviem sa s nou na nicom poriadne dohodnut. Potom ja sa jej snazim nieco vysvetlit ona si ide stale svoje aj s druhymi ludmi tiez jej povedali ze nema napr. Z mojej(nasej)rodiny a ked jej poviem,ze to ti povedali zas to potom urobi a ja uz mam teraz z toho aj depresiu berem lieky a neviem co mam robit uz som v koncoch. Vedeli by ste mi prosim nejako poradit? Ona to robi sustavne a nemení správanie podľa veku.Nepovedala mi nic ale chystam sa k nej a dufam,ze mi pomoze. Brat ma downov syndrom.A musi to byt fakt dobry clovek ktoremu doveru inak s nou nepohnem ja . A ja ju nezmenim.  Dakujem za odpoved. 
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, již si vzpomínám, že jsme si spolu o Vaší situaci před časem psali. Děkuji, že se na naši poradnu obracíte s důvěrou i tentokrát. A zároveň mne opravdu velmi mrzí, že se Vaše situace doma, s matkou, bratrem i otcem nezlepšila, a stále prožíváte velkou nepohodu a problémy přetrvávají. Rozumím tomu, že je to pro Vás dlouhé a vyčerpávající a nedivím se, že jste v koncích, jak píšete a nevíte co dělat. Doufám, že alespoň dobře nastavené léky Vám mohou přinášet částečnou úlevu? Pokud nelze celou situaci řešit tím, že byste dočasně anebo trvale změnil bydliště, pak je zřejmě jediná cesta pokusit se najít pro sebe alespoň nějaké úlevové mechanismy, abyste to doma mohl zvládnout do doby, než pro Vás bude možnost odchodu do vlastního reálná. Věřím, že k tomuto Vám může jedině a nejlépe pomoci systematická psychoterapie. Z toho, co píšete nerozumím, jestli se Vám daří pravidelně docházet na psychoterapii? Máte prostor alespoň jedenkrát týdně? Z toho všeho, co píšete, že Vás trápí, jsou některá velmi dlouhodobá témata (jak se naučit zodpovědnosti, sebevědomí,..), ale i taková, na kterých lze zapracovat rychleji (jak se vymezit matce, jak jinak komunikovat, jak nastavit hranice fungování, aby Vás to méně omezovalo,..). Zdá se, že Vaše matka má o Vás zároveň strach a zároveň po Vás křičí, zvýšeně Vás kontroluje a rozhoduje za Vás. Možná je pro ni z nějakého důvodu obtížné vidět Vás nyní jako dospělého muže s vlastními potřebami a názory. Možná i pro ni je to celé nelehká situace a potřebovala by odbornou pomoc. Každopádně Vaši situaci považuji za komplikovanou a proto se mi zdá jako nejvodnější systematická léčba, což bohužel naše poradna ve formě chatu nenabízí. V tuto chvíli už mne bez hlubší znalosti souvislostí více nenapadá, abych nezůstávala v obecné rovině. Držím Vám moc palce, ať je Vám lépe a lépe.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám pocit, že jsem se s vašim dotazem již setkala v minulosti a že se tudíž nějak nemůžete vymotat z problému ven. Z aktuálního popisu vyplývá, že máte nemocného bratra, není mi známo, zda a nakolik o něj s matkou pečujete, či ne. Pokud ano, může to znamenat, že je matka závislá na vaší pomoci a vy těžko můžete od rodiny odejít. Pokud by ne, odejít podle mně můžete, alespoň na čas. Což pracovat na tom, abyste měl nějaké zázemí, kam odejít, či odjet alespoň krátkodobě, nějakou chatu, k příbuzným, kamarádům a známým? ....Vám se zatím úplně odejít nechce, chápu, zvláště pokud tím matka vyhrožuje, jste na to také ještě mladý. Být Vámi, pokračovala bych v léčbě, matku asi nepředěláte, můžete pořád pracovat na sobě, celý život. Kdyby se člověk nebyl schopen naučit tomu, co v rodině nezažil, byla by to tragédie, jsem přesvědčena, že to jde alespoň trochu. Čímž nechci znevažovat vaše trápení, věřím, že je to hrozná frustrace. Držte se.


Zpět na seznam