Problémy s dcerou

Dobrý den, takovéto situace mohou nastat jak u dětí osvojených, tak u dětí vyrůstajících ve vlastní rodině. Je pro mě pochopitelné, že to ve vás vyvolává nepříjemné pocity, nejistotu, možná i obavy nebo výčitky. Jednoduchá a univerzálně fungující rada co dělat neexistuje. Faktem navíc je, že s ohledem na její dospělost, na ní máte jen málo pák. Možná by šlo přemýšlet o potenciálně funkčních a nefunkčních (někdy dokonce škodlivých) strategiích, jak postupovat. Celé by to vydalo spíše na několik dlouhých rozhovorů, ale zkusím alespoň některé prvky nastínit. Za nefunkční strategii považuji takové chování rodičů, které nežádoucí chování dítěte podporuje či umožňuje - například dávat peníze, které jsou pak použity na drogy či alkohol; pomáhat když je pomoc opakovaně zneužita (žehlit průšvihy, přimlouvat se ve škole), přebírat zodpovědnost (viz předchozí, jednat místo nich na úřadě, shánět zaměstnání). Funkční mnohdy bývají strategie, které nastavují hranice, podporují přebírání zodpovědnosti, odmítají nežádoucí formy chování, ale nikoli člověka jako takového. Vhodné bývá začít bezpečností rodičů - fyzickou, psychickou i materiální, tím myslím netrpět chování které to působí. Např.: pokud doma kradeš, nemůžeš zde bydlet; pokud mi nadáváš, nebudu se s tebou bavit. Často bývá vhodné nabízet udržení alespoň nějakého kontaktu, aby dotyčný věděl že se na nás může obrátit, až se rozhodne pro změnu. Vyjádřit, že nám na dotyčném záleží, a rádi se ním uvidíme, pokud o to bude stát a respektovat naše normy (Př.: Budem rádi když se stavíš na oběd / kafe, ale je potřeba abys přišla střízlivá a dala dopředu vědět.) Pomoc bývá vhodné nabízet v přiměřené míře, po uvážení, jen v případech kdy si dotyčný nemůže pomoc sám a nijak jí nevnucovat. Někdy bývá na místě, stanovit podmínku poskytnutí pomoci. (Př.: Pokud u nás chceš bydlet, je potřeba dodržovat pravidla soužití a přispívat na nájem. ..klidně ti vyperu když nemáš kde, ale potřebovala bych pomoc s mytím nádobí .. poradím ti, jak se píše životopis, ale napsat a odeslat zaměstnavatelům ho musíš sama). Vzhledem k tomu, že k rozhodnutí o změně, musí dotyčný dojít sám (obvykle na základě nepříjemných důsledků svého chování), bývá to psychicky náročné a trvá to delší dobu. Pokud v tom budete potřebovat pomoc a podporu, můžete se obrátit na psychoterapeuta, případně na ambulanci pro pomoc závislým - tam obvykle nabízí i konzultace pro příbuzné. Ještě bych rád připomněl, abyste nezapomínali ani na své potřeby a zájmy. Tento "boj" může trvat i několik let a pokud se bude celý váš život točit jen kolem "řešení" tohoto problému, ničemu nepomůžete a vás to zcela vyčerpá. Přeji vám hodně síly a trpělivosti.

Dobrý den. Domnívám se, že osvojit si dítě není snadný úkol a to ani pro děti, ani pro rodiče. Osvojené děti mohou toužit po původní rodině, sourozencích, což jim bývá často upíráno. Znám paní, která odešla od své pěstounky do úplně jiné rodiny, žije tam a platí nájem, je pro ni velmi důležitý kontakt se sourozenci. Nezvládla žít v pěstounské rodině. Myslím, že cesta hledání sama sebe je krkolomná nejen u osvojených dětí a pokud vede přes drogy, mají rodiče pocit, že to je konečná. Může být. Věřte mi však, že i lidé původně závislí po řadu let na tvrdých drogách jsou někteří schopni vychovávat děti, chodit do práce a i zastávat dobré posty. I takto rizikové chování může být z mého pohledu bezpečnější než třeba moderní virtuální závislosti. Třeba to zvládne.