Proč mi nic nepomáhá? 2.část
Nevěřím, že se mi na tomto světě dostane pomoci. Stávám se víc a víc zahořklý, nenávidím štěstí ostatních lidí, stejně jsou to jen loutky, které mě mají svým štěstím mučit. Proč? Tahle čtyři písmena, ta mi leží v hlavě. Byl jsem snad v minulém životě nějaký Hitler? Proč tak strašně trpím. Kdybych něco spáchal, dávalo by to aspoň smysl. Ale takhle... Být tak jen zvíře, to nepotřebuje znát smysl života. Asi zvíře nejsem, protože po smyslu toužím. Hledám ho, nenacházím. Nacházím jen prázdné fráze, ony zmíněné knížecí rady sytých. Já jsem ale hladový :-( Proč to sem vlastně píšu, když nevěřím, že je mi pomoci? Nevím. Kéž by mě někdo miloval. Tak to přání aspoň napíšu, ať se satan zachechtá, ať se zahřeje mým zoufalstvím. Vždyť je to jedno. Nic se nikdy nezmění.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, jak myslím sám tušíte, reagovat nějak smysluplně na vaše otázky, zvláště když vás napadá, že jsme možná součástí „komplotu“, je dost možná nemožné. Z toho co píšete je zřejmé, že je vám velmi zle, trpíte a zatím se nepodvedlo najít způsob, jak to zlepšit.
Myslím, že je řada lidí, kteří jsou velmi nešťastní a u kterých se těžko a dlouho hledá způsob jak to alespoň trochu zlepšit. Podobně jako u vás. Ve většině případů se to nakonec povedlo. Někdy jsem ve své praxi viděl, že u některých lidí se nám účinný postup hledat nedařilo. U některých se to podařilo až po letech. Někdy i zcela překvapivě, mnohdy v jiném zařízení nebo shodou řady drobných okolností, někteří se bohužel zlepšení nedožili. Přesto však věřím tomu, že alespoň dílčí úleva / zlepšení je v principu možná vždy. Vnější podmínky (léky, psychoterapie, prostředí) tomu mohou značně pomoci (a někdy i uškodit). Zároveň pak, ale dát svému životu a každému dni alespoň nějaký smysl, musíme každý sám.
Lépe nyní odpovědět nedovedu. Zda jsou to hraběcí rady musíte posoudit sám. Každopádně vám přeji, ať zažijete alespoň občas den, kdy se vám podaří nějakého člověka potěšit a ucítíte, že vás má rád.
Hodně štěstí!
Zpět na seznam