psychické problémy 1. část

Dobrýrý den, je mi 19 let (za 10 dní 20). Byla jsem na VŠ, ale nezvládala jsem to, takže teď končím.Chtěla bych se zeptat, co mám dělat, asi toho bude trochu více. Všechno to začalo minulý rok v březnu o první karanténě, začala jsem hodně chodit na tůry (každý den kolem 20 km), postupně jsem přestávala skoro jíst až jsem zhubla na 44 kg (měřím 173), byla jsem dost emočně nestabilní a podrážděná. Pak jsem se přestala ovládat a začala se nekontrolovatelně přejídat, teď jsem zpátky na svých původních 58 kilech, ale záchvaty přejídání mám stále. To bylo ale trochu odskočení od toho, proč vlastně píšu. Mám několik problémů se kteými bych potřebovala poradit. 1. Mívám z pravidla 3 nálady : dobrá nálada až euforie, která se z ničeho nic změní na úzkost a beznaděj, kdy se nemůžu ani nadechnout a mám pocit, že to nezvládnu ani další minutu a z toho většinou přejdu na ,,autopilota,, kdy prostě jenom jsem a nevnímám nic, nemám žádné emoce, ani si nic nemyslím a jsem prostě jak kdyby vyplá. 2. Nic si nepamatuju, ani ty nejjednodušší a nejjasnější věci a na nic se nedokážu soustředit. 3. Občas mám chuť si prostě lehnout kde jsem (je jedno jestli to je na ulici, v lese nebo doma) a nedělat nic a nechat všechno být a prostě tam jen ležet a třeba umřít žízní nebo hladem. 4. Nic mě nezajímá, nic mě nebaví, nemám žádnou motivaci cokoli dělat a vůbec žít. Netuším co se životem dál.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, popisujete (a zdá se mi že trefně), celou řadu provázaných psychických potíží. Klíčová mi připadá vaše nespokojenost se sebou sama, nedostatek sebejistoty a z toho vyplývající potíže v mezilidských vztazích. Kolísání nálad pak může být důsledkem těchto problémů, stejně jako relativně nezávislým jevem. Za velmi pozitivní a nezbytnou okolnost považuji, že přemýšlíte o tom, co s tím. Podporou a pomocí by vám mohla být dlouhodobější psychoterapie, která dokáže s uvedenými tématy pracovat. Na základě vývoje a rady odborníka kterého vyhledáte uvidíte, zda by bylo vhodné zvážit i užívání některých psychiatrických léků (např. na zmírnění úzkosti či stabilizaci nálad). Nepochybuji o tom, že vám odborná péče může výrazně ulevit a prospět, i když musíte počítat s tím, že významnější změny uvídíte spíše v řádech měsíců, než týdnů. Držím vám palce !
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Váš dotaz je hodně dlouhý a položila jste v něm mnoho otázek. Více, než je možné obsáhnout v rámci odpovědi v tomto formátu. Přesto se mi zdá, že mají mnoho společného. Nějakým způsobem se snažíte najít zdravý a důvěryplný vztah k sobě, více si věřit, zpracovat vlastní úzkosti a strachy, najít, co je pro vás v životě důležité a jakým člověk si přejete být. Jsou to otázky, které plně odpovídají vašemu věku. Přesto je z nich cítit naléhavost potřeby nebýt na toto hledání sama. Měla jsem podobné pocity jako vy, dobře si na ně vzpomínám. Nějaký čas jsem se snažila pomoct si sama, ale necítila jsem se dobře a po čase vyhledala odbornou pomoc. Hodně mi pomohla dlouhodobá individuální psychoterapie. Mohu vám ji jen doporučit. Je dobré mluvit pravidelně s někým, kdo vám pomáhá hledat odpovědi na vaše otázky. Díky terapii se postupně učím více rozumět sama sobě, více si věřit a lépe čelit stresovým situacím. Přeji vše dobré, držte se!


Zpět na seznam