Psychofarmaka 3

Dobrý den, vzhledem k tomu že předchozí část vašich příspěvků je v sekci psychiatr je pravděpodobné, že je zde zadán omylem. Dále váhám, zda má cenu reagovat, protože dost možná není vaším cílem se něco dozvědět nebo vést dialog, ale jen ulevit svému naštvání. Dost možná právě toto vaši léčbu význaně komplikuje. S psychiatrem je pro úspěšnost léčby užitečné a mnohdy i nezbytné vést oboustranný dialog. To znamená aby vám naslouchal, respektoval vás a otevřeně o léčbě komunikoval (po tom, mám pocit, sama voláte), na druhé straně je však potřebné i otevřené sdělování, respekt a naslouchání ze strany pacienta. Rozhodně netvrdím, že jsem se nesetkal s arogantními psychiatry, kteří se o názor svých pacientů nezajímají nebo s těmi, kteří sdělují jen část podstatných informací. Mnohonásobně častěji, jsem se však setkal s těmi, kteří se o názor a problémy svých pacientů zajímají a snaží se léčbu i její rizika vysvětlit, tam kde to jde i zapojit pacienta do rozhodování o možných alternativách. (V tomto zohledňuji nejen svou osobní zkušenost ale především zkušenost dlouhé řady mých klientů, kteří se léčí nebo léčili u psychiatra.). Pokud s vámi váš psychiatr nekomunikuje, máte možnost (a plně bych to pochopil) najít si jiného. Pokud na něj však nastoupíte stejným stylem jako ve vašich dotazech zde, možnost dialogu tím téměř vylučujete. Poslední věc, která mi šla hlavou bylo to, že u některých léčebných postupů jde o volbu mezi menším zlem. Např. buď budu tloustnout nebo budu mít i nadále děsivé halucinace (nebo třeba depresi), protože léky s menšími nežádoucím účinky mi nezabírají. Tohoto dilematu si je velká část psychiatrů vědoma. Považuji za správné, aby o tom za normálních okolností rozhodoval pacient. Znám řadu lidí - pacientů, kteří jsou i po letech spokojeni s tím, že z těchto možností zvolili lepší psychický stav i za cenu nežádoucích účinků. Nicméně vůbec netvrdím, že to tak musíte udělat i vy. Přeji ať se vám daří.