Rezignuji na vše

Dobrý den, popisujete svou situaci celkem stručně, přesto je mi z ní zřejmé, že máte již delší dobu opravdu velmi náročné období. Každá z věcí, které jmenujete, by i samostatně stačila běžnému člověku jako vetší zátěž, natož vše dohromady. Vůbec se nedivím, že toho máte dost a někdy se neovládáte. Že pomýšlíte na sebevraždu může souviset s pocitem bezvýchodnosti ze situace a s Vaším přetížením. Je dobré, že to nechcete udělat, a také proto Vás chci maximálně podpořit, abyste si pokusila najít pro sebe pomoc a podoru, abyste to zvádla. Celou Vaši situaci jde rozdělit na mnoho dílčích částí, zkusím navrhnout alespoň nějaké možnosti. Máte kolem sebe někoho, koho můžete požádat o pomocnou ruku? Často může částečnou úlevu přinést alespoň jednou za čas placená pomoc do domácnosti (úklid), anebo s dětmi (hlídání). Také manžel může udělat dětem program a vy si odpočinout, opustit prostor, projít se v přírodě, nebo načerpat sílu jak je Vám milé. Máte kolem sebe kamarádku, nebo skupinu kamarádek, se kterými můžete tyto chvíle sdílet, pohovořit, nebo i je požádat o příležitostnou pomoc? K podobnému účelu mohou sloužit mateřská centra, jako místo setkávání a sdílení. Ve Vaši situaci bych neváhala doporučit ani odbornou pomoc, vyhledání psychoterapeuta, psychologa, se kterým můžete hovořit o tom, co prožáváte a hledat konkrétní zdroje podpory pro Vás. Možností také může být telefonát na některou z linek důvěry, kde můžete probrat podrobněji konkrétní otázku. Podpořila bych Vás také k otevřenému rozhovoru s Vaším mužem o tom, co byste potřebovala za konkrétní pomoc od něj, nebo mu lze také napsat dopis (email), kde máte více času myšlenky formulovat bez intenzivních emocí a druhá strana může lépe porozumět. Existují i možnosti párového poradenství, poradny pro manželství a mezilidské vztahy, pokud by to pro Vás byla cesta. Přeji hodně štěstí a energie to vše zvládnout.

Dobrý den, také jsem zažila rekonstrukci domu a později i chalupy. Vím, jaké to je žít ve stísněných prostorách a „polních“ podmínkách, zvláště když to trvá dlouho. Pamatuji si, jak byl všude prach, nepořádek a jak jsme z toho byli všichni zoufalí. Můj muž to po nějaké době vzdal, ráno odešel a vracel se až večer, všechna práce, komunikace s řemeslníky byla na mě, do toho náš malý syn. Nedovedu si představit, že bych ještě byla těhotná a k tomu dvě děti. Musí to být pro Vás opravdu těžké a je obdivuhodné, jak dlouho jste tuto situaci zvládala. Pokud o svých potížích nemůžete mluvit s manželem, zkuste si o nich popovídat s někým blízkým, s přáteli. Na Vašem místě bych je požádala o občasnou pomoc s dětmi, s domácností, abyste měla možnost udělat si prostor a čas také pro sebe. To by Vám podle mého názoru mohlo pomoci. Případně můžete vyhledat odbornou podporu psychologa či psychoterapeuta. Držím Vám palce a přeji hodně štěstí.