Rozchod

Dobrý deň mám problém so schizofréniou a vyvrcholilo to až do rozchodu. Môj partner o tom nevedel počas vzťahu. Nútilo ma to hovoriť to čo by som mu nikdy nepovedala. Stále ma to nútilo ho podozrievať či ma nepodvádza a vyčítala mu maličkosti. Zhoršovalo sa to keď mi moje okolie o ňom hovorili zlé veci a si vymýšľali pritom ho nepoznali. Vyvrcholilo to že som na neho nakričala rôzne veci (bola som psychicky na dne ten týždeň lebo výmysli o ňom prichádzali každý deň a pri rodičoch som to nemala tiež ľahké) a v ten deň som to ešte oľutovala že ma to takto ovládlo (v tom čase som to približne mesiac riešila s psychologičkou a vypadalo to nádejne lebo sa to aj menej prejavovalo vo vzťahu až na ten týždeň). Už sú to 4 mesiace bez neho a mne sa stále za ním cní a rada by som to obnovila. Nechcela som aby to takto ďaleko zašlo. Povedala som mu aj o mojej chorobe aj keď som už nie s ním (už ma to neovláda a počujem toho menej a zvládam to dobre) len neviem ako a čo preto urobiť. V noci ma trápia sny stále plačem a myslím na neho. Chýba mi a nebyť tej mojej choroby a pár ľudí by sa toto nestalo. Chceli ma s ním rozdeliť a stalo sa to. Ľutujem to každý deň že som to nemala pod kontrolou a stále si prajem aby sme začali od začiatku. Čo mám robiť?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, oceňuji vaši otevřenost i snahu probrat s expřítelem co dělo. Nenapadá mě více, co byste vv tomto směru mohla dělat, než nyní děláte. Chápu, že vás rozchod mrzí a bolí, stejně tak chápu, že vás napadá co by bylo kdyby.. (např. nebylo choroby). Toto se člověku honí hlavou snad po každém těžším rozchodu. Za vhodné považuji nezůstávat s těmito úvahami sám - mluvit o nich v terapii, s přáteli, případně s někým bližším v rodině. Možná budete překvapena, kolik lidí něco podobného zažilo i když to nebylo v souvislosti s nemocí, možná vám bude inspirací něco z toho, jakým způsobem se s podobnými situacemi vyrovnávají ostatní. Přeji, ať okolo sebe máte lidi o které se můžete opřít.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Z Vašeho psaní zdá se, že vás nemoc před rozchodem do nějaké míry ovládla a vy jste přestala ovládat své vlastní chování, navíc jste se nechala zmanipulovat okolím. Je pravdou, že duševně nemocní lidé mají úplně stejné přání jako lidé zdraví, jen se jim těžko naplňují. Partneři nemocné někdy opouští, tehdy, když je to pro ně vyčerpávající a nejsou schopni poskytnout druhému dostatek důvěry a podpory, nebo mají strach i z toho, kdyby se stav nemocných zhoršil, jak se mají zachovat. To platí přibližně tehdy, pokud to ví a vy už jste to bývalému partnerovi řekla, což je myslím v současné situaci zcela správně. Možná by šlo poskytnout mu informace o tom, co taková nemoc obnáší, pokud by ho to opravdu zajímalo, tak dobrý nápad je zajít k psychiatrovi společně. Rozchody jsou vždy těžké, ale také nám pomohou ujasnit si, co od svého partnera čekáme, jaký by měl třeba v budoucnu být. Ráda bych vás podpořila. Myslím, že teď nemá cenu si to vyčítat, můžete si dát čas na zotavení a můžete se věnovat tomu, abyste v budoucnu byla citlivější vůči druhému. Přeji vám do budoucna úspěch ve vztazích.


Zpět na seznam