Schizofrenie sousedky

Dobrý den, dát obecně platné doporučení je v takovýchto situacích obtížné, protože záleží na celé řadě faktorů - aktuálním stavu sousedky, místě a situaci kde se tak děje, míře překračování společenských konvencí, vaší toleranci atd. Pokud trpí onemocněním které uvádíte (a nebyly dříve mezi vámi jiné významnější koflikty), je dost pravděpodobné, že vulgární výpady ve skutečnosti nepatří vám ani vaší ženě, ale že jsou výsledkem zkresleného vnímání reality. To může mít řadu různých podob (přesvědčení že se jí vysmíváte, chcete obrat o majetek, že kvůli vám neteče teplá voda, že jí ozařujete magnetickými vlnami atd.). Dále může mít například hlasy, které jí k tomu vybízí. Je možné, že o tom, co je za jejím chováním ví něco její dcera. Vědět to není sice příliš důležité, ale může vám to usnadnit pochopení situace. Zároveň je také dobré vědět, že tato přesvědčení bývají běžným vysvětlováním nevyvratitelná a do značné míry neovlivnitelná tím, jak se k ní budete chovat (i když se dá předpokládat že vaše vstřícnost podpoří slušnou interakci z její strany a arogantní či nepřátelské chování by spíše vedlo k negativní reakci). V běžném kontaktu bych se proto snažil chovat přiměřeně aktuální situaci - být slušný, vlídný a tolerantní, zvláště pokud sama nepřekračuje hranice slušnosti. V okamžicích verbálního útoku bych asi odpověděl něco ve smyslu "to mě mrzí že si to myslíte .. nijak vám škodit nechci" a vyklidil prostor. Přesvědčování o opaku či vymáhání slušnosti má malou šanci na úspěch, naopak může napětí eskalovat. Svou toleranci bych se snažil podpořit uvědoměním, že neútočí na mě jako osobu, ale že jde o projev nemoci kterou trpí. Je pochopitelné, že vaše tolerance má nějaké hranice. Možná jste ochotni tolerovat občasné vulgarity, ale při nesnesitelném narušování soužití je vhodné zvažovat další postupy i když léčbu odmítá. V první řadě bych o svých obtížích hovořil s dcerou - ta může situaci např. konzultovat s jejím psychiatrem (lze předpokládat, že při vhodné medikaci toto chování ustane), oslovit psychiatrickou službu, která za pacienty dochází i domů (pokud ve vaší oblasti existuje, můžete tak učinit i vy). V případech, kdy je nemocný nebezpečný sobě či okolí, je možno volat záchrannou službu, která v tomto kroku rozhoduje o nedobrovolné hospitalizaci. Pokud bude soužití dlouhodobě výrazně komplikované a přitom nebude dosahovat míry na akutní nedobrovolnou hospitalizaci, můžete se obrátit na sociální odbor místního úřadu, který by vám měl být schopen pomoci s řešením situace. Přeji, ať se situace zlepší, ideálně ať se vám díky vhodné léčbě opět "vrátí" přátelská sousedka.