Sebepoškozování

Dobrý den, na základě toho mála co píšeš, je velmi obtížné poradit, jak se sebepoškozování vyhýbat. Obvykle bývá nejlepší, mít jako oporu pro řešení takovýchto obtíží někoho z odborníků, kteří s tím již mají zkušenosti - nejlépe psychologa či psychoterapeuta. Podporou mohou být i hovory na telefonní Lince bezpečí, nebo jiné lince důvěry. V principu bývá nejdůležitější, naučit se rozpoznávat, co k sebepoškozování vede, nebo k čemu slouží a hledat méně škodlivé (či dokonce pozitivní) způsoby, jak toho dosáhnout. (Pokud je např. důvodem tohoto jednání potřeba uvolnit napětí, hledám, zkouším a učím se snižovat napětí jinými způsoby.) Teoreticky to zní velmi jednoduše (někomu naopak zcela nepochopitelně), v praxi je za tím spousta práce, sebepozorování, rozhovorů i zkoušení a upevňování změn. Dále bývá užitečné v situacích, kdy nedokáži své jednání zcela zvládnout, snažit se alespoň o způsoby, které jsou méně ohrožující. Držím ti palce a přeji, ať najdeš pro řešení svých potíží dobrého spojence.

Dobrý den, nejste sama, kdo má podobný problém a dobrá zpráva je, že se dá léčit. Rozumím vašemu ostychu, taky jsem svoje rodiče obvykle před problémy spíš chránila. Dnes mám už sama dceru a poslední, co bych si přála, je, aby přede mnou tajila problémy, se kterými bych jí přece měla pomoct. Nepíšete, jaký máte s rodiči vztah, ale myslím, že byste je měla požádat o pomoc. Čím déle necháte věci tak, jak jsou, tím delší pak může být léčení, aspoň takový jsem mnohdy měla pocit ze své zkušenosti s úzkostnou poruchou já sama. Pokud je pro vás rozhovor s rodiči velkým strašákem, mohla byste nejdřív zkusit telefonickou linku důvěry a požádat pracovníky, aby vám pomohli se na rozhovor s rodiči připravit. Nebo máte někoho jiného, komu se můžete svěřit a požádat o pomoc? Držím vám palce, ať to všechno dobře zvládnete.