sebevražedné sklony
Dobrý den, potřebovala bych pomoci s maminkou. Po překročení 50 si našla milence, pak se vrátila k otci, ale neustále má obavy, že jí otec opustí - zbytečné. Poslední dobou se neumí z ničeho radovat, práce jí nebaví, ale změnit jí nechce.Vypadá mladě,udržovaná, byla i velice aktivní. Momentálně se chová jako by život neměl smysl. Asi nejhorší je, když si v hlavě vytvoří např. že je pro otce příliš tlustá (i když jí toto nikdy neřekl ani nenaznačil) a sama tomu věří, nenechá si to vymluvit. Když jí otec s láskou řekne že to není pravda - její odpověď je - ale je, nechceš mi to jen přiznat. Sama si v hlavě tvoří myšlenky, kterými pak žije klidně celé dny a o ničem jiném není schopná mluvit. Poslední dobou už ale mívá narážky typu přepiš si na sebe byt, už to brzy skončí apod. Nedokážu odhadnout zda je to opravdu vážné nebo to časem samo přejde.Některé dny je v pohodě, ale nikdy jí to nevydrží dlouho a pak příjde zase sebelítost. Strašně bych jí chtěla nějak pomoci aby byla zase šťastná, rady si vyslechne, nicméně nic neudělá. Trvá to cca 1 rok a spíše se to zhoršuje. Nerada bych něco zanedbala.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, z toho co píšete riziko sebevraždy odhadnout nelze. Pokud se na to budete cítit a bude na to vhodná příležitost, můžete se na sebevražedné myšlenky zeptat - např.: "..napadá tě nějak si ublížit? .. míváš myšlenky na sebevraždu?". Mezi odborníky jednoznačně převládá názor, že se tímto dotazem sebevražedné jednání (tedy realizace) nespouští. Samozřejmě to ale nezaručuje, že se dozvíte pravdu. Při vážnějších autodestruktivních myšlenkách (tj. např. vytváření plánu jakým způsobem, kdy..) je zcela na místě zvážit vhodnost hospitalizace - to by měl posoudit lékař, nejlépe psychiatr.
Nicméně i pokud odhlédnu od těchto rizik, zdá se, že se vaší matce nežije dobře a příznaky které popisujete mohou být např. projevem deprese. Za vhodné bych považoval, aby své potíže zkonzultovala s psychologem či psychiatrem a poradila se s nimi o vhodném postupu. Pokud by to pro ni bylo přijatelnější, základního posouzení by měl být schopen i praktický lékař. Můžete jí to navrhnout, podpořit jí v tom, případně nabídnout podporu tím, že jí např, doprovodíte.
Pokud zmíněný stav trvá rok a spíše zhoršuje, považuji spontánní úpravu za méně pravděpodobnou.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, je rozhodně dobře, že situaci s maminku nepodceňujete a podle příznaků, které popisujete, mě napadá, že by se mohlo jednat o počínající depresi. Na Vašem místě bych nespoléhala na to, že maminčiny potíže samy přejdou (i když se to samozřejmě nedá vyloučit). Podle mého názoru by mamince pomohla odborná podpora formou psychoterapie, případně adekvátní medikace. Z Vašeho popisu vyplývá, že k sobě máte velmi hezký vztah a že Vám na sobě záleží. Zkuste vyhledat psychologa/psychoterapeuta a třeba tam napoprvé maminku doprovodit. Moc Vám oběma držím palce a přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam