složité vztahy- deprese
Dobrý den,
je mi dvacet let, před cca rokem a půl jsem se hodně sblížila s mužem o osmnáct let starším, znali jsme se již sedm let před tím. Navázali jsme blízké přátelství, každý den si píšeme, když je to možné stýkáme se, skvěle si rozumíme, problém je, že je ženatý a má dvě nezletilé děti, když měl manželskou krizi, připadalo v úvahu, že by se za pár let rozvedl a byli bychom spolu, jeho žena ho podle všeho vlastně nikdy nemilovala, jednou mu to přímo řekla, ale situace je teď lepší, což mu přeju, ale za ten čas jsem se do něj zamilovala a teď se trápím. Pořád se vídáme, on by i chtěl mít se mnou nějaký intimní život, přestože má morální zábrany, ale já mu teď nedokážu být tak dobrou kamarádkou jako dřív, oba bychom chtěli zůstat přáteli, jenže já mám stavy úzkosti, deprese, chvílemi po něm moc toužím, pak jsem naštvaná, smutná a všechno se to střídá, když si teď píšeme, jsem vůči němu apatická. Nevím, jestli mu říct, že ho miluju, nechci ho ztratit, ale taky mě ničí pomyšlení na to, že jeho žena si z něj dělá tak trochu otroka a ani ho nemiluje a on je s ní... nevím co dělat, vím, že když mu řeknu, že ho miluju, neopustí ji a nebude se mnou, ale nevím jak se s tím vyrovnat, chtěla bych zůstat alespoň jeho kamarádka, ale nevím jak to mám zvládnout.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, tážete se jak zvládnout být zase kamarádka. Mám obavy, že v aktuální situaci na sebe máte nereálný nárok, který by vyžadoval popření celé řady vašich emocí a potřeb, což obvykle nevede k ničemu dobrému. Je možné že se po nějaké době dokážete kamarádit, to ale ukáže až čas, který dá v průběhu měsíců či let vyvanout nejsilnějším emocím.
Vzhledem k tomu, že vás současný stav dlouhodobě vysiluje a zraňuje, považoval bych za vhodné, abyste nyní přestala opečovávat přítele a začala upřednostňovat své potřeby a hranice. Stejně jako váš přítel nese zodpovědnost za rozhodnutí zůstat či nezůstat v manželství, vy máte možnost volby jak a zda s ním pokračovat v kontaktu , čímž samozřejmě nemám na mysli že jsou to rozhodnutí lehká či příjemná. Napadalo mě, zda máte v tomto rozhodování (a následné realizaci) nějakou podporu a další pohled? Kamarádku, kamaráda, terapeuta?
Naprosto souhlasím s tím, co vám níže píše kolegyně peerporadkyně. Nedokázel bych to napsat lépe, proto to zde nebudu opakovat.
Přeji, ať se vám podaří navázat partnerský vztah v kterém budete spokojená.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Vztah, který popisujete, je už na první pohled značně komplikovaný. Jistě Vám přináší nespočet pozitivních věcí (třeba pocit blízkosti, porozumění, přijetí, prostor pro snění apod.), zároveň Vás ale nejspíš stojí mnoho sil a energie. Je to ten v literatuře i ve filmech často zobrazovaný typ vztahu, kdy dva nemohou být ani spolu, ani bez sebe. A situace je pak vyčerpávající právě proto, že se zdá být bezvýchodná. Tyto pocity sama také znám a umím si představit, jak moc dokáže zraněná duše bolet. Ráda bych Vám ale dodala trochu naděje a povzbuzení, protože jako každá situace, i ta Vaše jistě své řešení má. Na Vašem místě bych se asi pokusila znovu si o celé situaci s přítelem promluvit. Měl by vědět, jak moc Vás to trápí a že už si saháte na hranice svých sil. Rozumím tomu, že jej nechcete úplně ztratit, ale když budu upřímná, myslím si, že se příliš často nepodaří zamilovaný vztah vrátit o krok zpět a znovu být jen přáteli jako dříve. Pokud by se vám to povedlo, moc bych vám to oběma přála. Bojím se však, že by Vás kontakt s ním i nadále zraňoval a bránil novému začátku vztahů dalších. Úplné přerušení vzájemných kontaktů tak bývá v obdobných případech nejbezpečnější cestou k řešení patové situace. Každá zdravě prožitá bolest se zahojí a život Vám přinese novou lásku a nové vztahy, uvidíte. Držím Vám palce a přeji hodně odvahy a moudrosti při rozhodování, které Vás čeká.
Zpět na seznam