Smrt sourozence

Dobrý den, před 3 lety jsem měla dost těžké období. Přišla jsem o všechno. Stalo se toho šíleně moc a byly to jedny z nejdůležitějších věcí v mém životě. Nestihla jsem přežít jednu těžkou epizodu, nastala druhá... třetí, čtvrtá atd... Potom jsem onemocněla jednou psychickou poruchou (afektivní porucha), kterou trpím dodnes. Na tom to ale nekončilo a já ztratila bráchu. Mám ho strašně moc ráda, ale narozdíl od předešlých ztrát a ztrát, co se staly po bráchově smrti, jsem nic necítila. Většinou, když se děje něco příšerného, nemůžu tomu uvěřit, pak si to uvědomím a smířím se s tím. V tomhle případě je ale vše jinak - brácha umřel před 3 lety a já tomu dodnes nevěřím. Racionálně si uvědomuji jeho smrt, ale emocionálně jsem si přesvědčená v tom, že umřel nějaký jiný člověk, ne brácha, proto taky necítím bolest z toho, že umřel. Rozbrečela jsem se, jen když jsem ho viděla v nemocnici a na pohřbu, pak se ale stejně nic nezměnilo a já tomu ještě pořád nevěřím. Mám pocit, že je naživu a brzy ho uvidím (přitom však vím, že to tak není). Jsem ráda, že si jeho smrt "neuvědomuji", ale nevím proč to tak je. Docela by mě zajímala příčina. Nevíte, čím to může být?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, naše psychika používá různé obranné mechanismy, které slouží k ochraně před přetížením. Takovýchto obranných mechanismů je celá řada a patří mezi ně i vámi popisované oddělení emocí (tedy to, že něco neprožívám), případně i částečné vytěsnění faktů nebo událostí ("na jednu stranu to rozumem vím, zároveň však jako by to nebylo"). V řadě situací jsou takové obrany užitečné - když plní svou úlohu a chrání. Někdy však nemusí být zcela efektivní strategií jak se s životní zátěží vyrovnat, nebo mohou dokonce působit jiné obtíže. Mohli bychom to připodobnit k funkci elektrických pojistek - rozpojení elektřiny může v kritický okamžik zabránit vážné škodě, problém však je pokud nejde okruh znovu zapojit, nebo vypadávají i při běžném provozu. V případech podobných vašemu, může dojít například k tomu, že člověk sice neprožívá smutek, zároveň s tím však není schopen prožívat ani další emoce včetně radosti (prožívání je celkově "vypnuté" nebo utlumené). Někdy může být blokováno přijetí nepříjemného faktu do života, což brání přijetí a smíření, stejně jako užitečnému přizpůsobení života změněným podmínkám. Pokud budete mít časem pocit, že nevýhody současného uspořádání převažují nad výhodami, můžete vyhledat psychoterapii, ta může smíření pomoci a být vydatnou podporou. Přeji, ať se vám daří.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Smrt sourozence je velké neštěstí a obrovské trauma. Každý z nás je jinak psychicky odolný a vypořádává se se stresem po svém. Proces truchlení má několik fází a jednou z nich je i fáze "popření", kdy si člověk vnitřně není schopen připustit, co se doopravdy stalo, protože by to neunesl. Mám osobní zkušenost se ztrátami jiného typu, které jsem také nedokázala sama zpracovat a vedlo to u mě k psychickým obtížím a nutnosti léčit se. V tomto ohledu mi hodně pomohla psychoterapie, díky které člověk může své bolestné zkušenosti zpracovat právě na vámi zmiňované emoční rovině. Měla jsem tak možnost v chráněném prostření probolet své ztráty a nechat je do značné míry za sebou. Přináší to velkou úlevu a tak vás chci povzbudit - nezůstávejte na své emoční potíže sama. Psychoterapeuty a psychology, kteří působí v místě vašeho bydliště, můžete najít například na internetu. Přeji vám hodně sil a brzkou úlevu.


Zpět na seznam