Sociální fóbie

Dobrý den, je mi 13 let, asi od 10ti let jsem veděla že se mnou není něco v pohodě ale nevědela jsem co přesně, nikdy jsem neměla ráda chodit mezi lidi, měla jsem pocit že se na mě všichni dívají ale ještě to nebylo tak hrozné. Poslední půl rok je to snad nejhorší. Nejdříve jsem si myslela že mám deprese tak jsem si šla udělat online test ale pak jsem narazila na sociální fóbii a hned jsem věděla že jíj trpím. Když jsem s lidma tak mám vždy strašné úzkosti, pocity na omdlení, srdce mi buší, nemůžu vůbec dýchat, celá se třesu...prostě hrůza. Často mívám myšlenky na sebevraždu, několikrát jsem byla rozhodnutá to udělat, neustále brečím a mám strach. Nemůžu spát protože myslím na to jak budu muset zítra jít do školy. Nemůžu chodit do obchodu protože se bojím že se tam nějak ztrapním nebo udělám něco špatně a všichni se na mě budou dívat. Nemůžu jezdit tramvají atd..Rodiče to neví protože nevím jak jim to mám říct...nepochopili to. Několikrát jsem jim nenápadně řekla že mám strach jít před lidi ale nikdo neví jak moc mě to trápí a čím si procházím. Chtěla bych jít k psychologovi nebo psychiatrovi ať mi dá léky protože život se sociální fóbií je peklo ale nevím jestli tam můžu jít sama. Už to vážně nedávám. Prosím poraďte mi co mám dělat.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, přijde mi bezvadné, že jste odhodlaná se svými potížemi něco dělat a že hledáte cesty, jak zlepšení dosáhnout. Myslím že tato energie a kuráž vám bude k užitku. Z toho co píšete se zdá, že opravdu můžete trpět sociální fobií, případně jinou úzkostnou poruchou. Za pomoci odborníků - psychiatra a psychoterapeuta (obvykle psychologa) přichází znatelná úleva obvykle v horizontu několika týdnů až měsíců. (I když následná psychoterapeutická práce trvá obvykle ještě řadu měsíců.) Bylo by proto vhodné, abyste pomoc vyhledala co nejdříve, tím spíše, že máte i myšlenky na sebevraždu. K poskytování pravidelné péče je ve vašem věku souhlas rodičů potřebný, to ale zároveň dává možnost, aby jim odborník ve spolupráci s vámi vysvětlil, jak vás mohou v léčbě podpořit. Myslím, že jim to můžete sdělit stejně jako mě, případně jim můžete i dát přečíst naší konverzaci. Chápu že je to obtížné, ale za důležitější považuji aby se vám dostalo adekvátní péče. Nemáte ve svém okolí někoho, kdy by vám mohl být podporou, až to budete rodičům říkat? Bez souhlasu rodičů můžete zavolat na Linku bezpečí (tam můžete probrat i způsoby, jak to rodičům říct). Pokud máte psychologa u vás ve škole, tak k jeho návštěvě zvláštní souhlas nejspíš nepotřebujete. Moc vám držím všechny palce a přeji, ať je brzy alespoň o kus lépe.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu a že máte zájem i o odpověď peer poradce. Moc oceňuji odvahu o svých potížích napsat a podle mého názoru je i dobře zformulovat. Nepamatuji si, že bych v období svého dospívání měla podobné prožitky, ale také to pro mě nebylo úplně jednoduché. Podle toho, jak popisujete Vaše potíže, zdá se mi, že by opravdu mohly odpovídat diagnóze, která se nazývá sociální fobie, respektive sociálně-úzkostná porucha. Tato porucha způsobuje jak tělesné, tak emocionální problémy v různých sociálních situacích, jako je styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti apod. Sociální fobie se ale považuje za dobře léčitelnou poruchu, léčí se psychofarmaky, psychoterapií, nebo kombinací obou přístupů. Myslím, že by pro Vás bylo vhodné obrátit se co nejdříve na dětského (jestli máte školního) psychologa, případně na linku důvěry a o svých potížích si promluvit s jejich odborníkem. Věřím, že postupně také najdete způsob, jak si o svém trápení otevřeně promluvit s rodiči, kteří by Vám mohli být velkou oporou. Moc držím palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam