sociální úzkost?
Dobrý den, je mi 15 let a už tak od 11cti mě trápí normální situace, které většina lidí zvládá, ale já jsem asi vyjímkou... Nejvíc mě trápí např. chození do obchodu, mluvení před lidmi, otevíraní dveří když někdo klepe nebo i zvedání neznámých telefonátů, ježdění mhd, chození kolem lidí z výšších tříd... zkrátka skoro všechno, co si můžete představit. Většinou se mi zrychlý dech a buší mi srdce, pak se mi ještě klepou ruky a nohy, občas i hlas. Někdo mi řekl, že bych u těchto situací měla začít zhluboka a pravidelně dýchat, ale nikdy mi to nepomohla. Někdy se bojím i situací, které se ještě ani nestaly třeba mám vyzvednout něco od pošťačky a podle toho, kdy se to dozvím se toho bojím třeba tři dny předtím. Vždycky si říkám, že všichni to zvládají, tak proč bych neměla i já, ale nikdy to nezmizí. Na internetu jsem se nějak dohledala, že by to mohla být sociální úzkost, dost to na mě sedí a nejspíš bych s tím měla něco dělat, ale bojím se tam zavolat, protože ani nevím, co bych měla říct když nevím, co to je... Takže jestli byste mi mohli říct jestli by to mohla být ta úzkost a jestli má cenu zavolat psychologovi nerada bych se ztrapnila... Děkuji.
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, v první řadě se omlouvám za pozdní odpověď v prázdninovém provozu.
Oceňuji Vaši odvahu a chuť se svými obtížemi něco udělat. Diagnostikovat typ Vašich obtíží po internetu ale bohužel nelze, k tomu opravdu bude potřeba abyste se vydala na konzultaci k psychologovi či psychiatrovi. Obecně chci říct, že v období dospívání, kterým právě procházíte, je do jisté míry obvyklé, že tím, jak se prohlubuje naše schopnost sebereflexe a zároveň s ní i kritičnost sama k sobě, prožíváme konfliktní pocity uvnitř sebe, také pocity, které jsme do té doby neznali. Někdy si uvědomujeme, jak naše pocity souvisí s tím, co si v té dané chvíli myslíme, co nám běží hlavou nebo s tím, co se děje kolem nás, někdy si to ale uvědomovat nemusíme a pak nás takové pocity překvapí. Každopádně z toho co popisujete se zdá, že máte pohotovost (jakousi "připravenost organizmu") k úzkostnému prožívání v celé řadě situací. Chtěla bych Vás podpořit, že to není nic zcela neobvyklého a že existuje velké množství různých technik, jak sama sobě v takových situacích pomoci. V neposlední řadě lze takový prohlubující se stav upravit i léky. Abyste si mohla vybrat způsoby, které konkrétně u Vás povedou ke zlepšení a úlevě, podpořím Vás k návštěvě psychologa či psychiatra. Určitě má cenu zavolat a jsem přesvědčena, že se nemáte proč ztrapnit. Naopak z takové konzultace můžete hodně získat, zejména teď v období, kdy se Vaše obtíže ještě nezafixovaly. Rozhodně nemusíte vědět, co to je, co Vás trápí, stačí, když na příkladu popíšete, co Vás omezuje a jak se to projevuje. Držím moc palce, ať najdete pro sebe vhodnou podporu a pomoc.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, velmi si vážím Vaší otevřenosti a děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Mojí diagnózou je bipolární porucha a v obdobích těžkých depresí jsem zažívala stavy úzkosti ze sociálních kontaktů, měla jsem problémy s vycházením mezi lidi, bála jsem se všeho nečekaného. Vím, jak je to těžké, nepříjemné, a svazující. Podle mého názoru by Vaše příznaky mohly odpovídat diagnóze, která se nazývá sociální fobie, respektive sociálně-úzkostná porucha. Tato porucha způsobuje jak tělesné, tak emocionální problémy v různých sociálních situacích, jako je styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti apod. Sociální fobie se považuje dobře léčitelnou poruchu, léčí se psychofarmaky, psychoterapií, nebo kombinací obou přístupů. Na Vašem místě bych se vůbec nebála bez ohledu na možnou navštívit psychologa a svoji situaci s ním probrat. Určitě se neztrapníte, naopak se dozvíte víc a můžete najít řešení, které Vám pomůže. Přeji Vám hodně štěstí a držím palce.
Zpět na seznam