Spánek dítěte a separační úzkost

Dobrý den, jsem maminka se skoro 3letym synem, který v pondělí nastoupil do školky. Ale dítě ve školce odmítá jíst, pokud tam nejsem s ním, z 90% nechce navštěvovat toaletu a radši se pomocí do katatek. S tímto jsem více méně počítala, ale trápí mě večerní separační úzkost. Jelikož spím s ním, protože jediná věc, která se nepodařila bylo spát samostatně, ať je to táta, já či babička. Mám syna, který si hraje vždy v mé blízkosti, či mě chodí kontrolovat co dělám. Ale od nástupu do školky, vždy po 2hod večerního spánku začne 5min záchvat breku, dítě neví zda ležet, objímat se, pít mléko. Proto se chci zeptat, jak na tuto situaci, aby neměl psychické potíže? Děkuji Drábková
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, nástup do školky je pro ani ne 3leté dítě velká životní změna a týden jen krátký čas si na takovou změnu zvyknout. Večerní či noční úzkosti, pokud se v předchozím období neobjevovaly, pak s touto změnou pravděpodobně souvisí. Myslím že je na místě, abyste dopřála dítěti i sobě více času na to, aby se vše usadilo. Za nejlepší prevenci psychických potíží do budoucna považuji přivykání na novou situaci postupnými kroky, bez zbytečně velkých tlaků a s oceňováním i drobných pokroků. Pokud by se tyto potíže nelepšily v průběhu několika dalších měsíců, zvažoval bych konzultaci s psychologem, který se na péči o malé děti zaměřuje. Přeji dostatek trpělivosti a držím palce.
Avatar

Magdalena

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, jsme rádi, že jste se obrátila se svým dotazem na naši poradnu. Píšete, že máte starost, aby Váš syn neměl psychické potíže následkem nástupu do školky. Jedná z mých dcer měla podobné projevy jako Váš syn. Ve školce zalezla pod stůl, nekomunikoval, nejedla a nepila, odmítala tam chodit na záchod. Ráno plakala a do školky nechtěla. Touto životní etapou prošly mé tři děti a každé to neslo jinak. Vaše dítě je citlivé podobně jako má dcera. Na školku si zvykla až po půl roce, nástup do školy už byl snazší a vzhledem k tomu, že stále nemluvila s lidmi mimo nejbližší rodinu, a vzhledem k mé diagnóze deprese, jsem s ní začala v jejích 10-ti letech chodit na psychoterapii. Momentálně, po téměř roce, se situace výrazně zlepšila a dcerka se začala osmělovat a osamostatňovat. Z mého pohledu bych Vám radila pokračovat v péči tak, jak to cítíte. Můžete zkusit syna zvykat na svoji nepřítomnost tak, že ho necháte hlídat některou blízkou osobou a postupně můžete dobu odloučení prodlužovat. Chcete pro své dítě to nejlepší, a to je důležité. Nemějte strach, že by mělo psychické následky. Jste dobrá máma, a pokud budete vyzařovat klid a pohodu Vy, Váš syn se s novou situací brzy srovná. Přeji mnoho zdaru!


Zpět na seznam