Spolunazivani s dusevne nemocnou matkou

Dobrý den, je pro mě zcela pochopitelné, že vás současné uspořádání vysiluje a nejraději byste od všeho s tím spojeného utekla. Přestože pomáhání druhým považuji obecně za chvályhodné, myslím že je správné, aby mělo hranice. Za jednu z hranic, kterou není vhodné překračovat je, množství našich sil. Ostatně i z praktického hlediska - pokud se nepostaráme o své síly a potřeby, nedokážeme dlouhodobě pomáhat někomu dalšímu. Zcela jednoduše řečeno : souhlasím s tím, že změna je nezbytná a nejlépe v obou oblastech - pomoc s péčí o matku i podpoře pro vás. Co se týká praktické pomoci s péčí o matku existují různé docházkové služby, které dokáží odlehčit. O tom, jaké jsou možnosti ve vašem bydlišti a jak službu zařídit by vám měl poradit lékař vaší matky (praktický či psychiatr), informace mají též sociální pracovnící místního úřadu. S lékařem by bylo vhodné se poradit i o dalších možnostech léčby (úprava léků, aktivizační klubové programy, chráněné dílny, denní stacionář, lázně, stabilizační pobyt), které by mohly zlepšit fungování vaší matky a zároveň vám odlehčit. Kromě podpory v místě bydliště existují i chráněná bydlení, která jsou vhodná pro duševně nemocné, u kterých nestačí podpora docházkovou slubou. Co se týká podpory pro vás, myslím že kromě praktické pomoci a předání části starostí někomu jinému, byste zasloužila mít prostor i na vlastní život - zájmy, sociální kontakty, odpočinek. Zdrojem podpory a informací vám mohou být programy pro příbuzné lidí s duševním onemocněním (opět může poradit psychiatr, případně můžete např. zkusit stránky sdružení Sympathea.cz). Pravděpodobně by pro vás byla i vhodná pravidelnější podpora a konzultace u psychologa či psychoterapeuta. Přeji hodně štěstí.

Dobrý den. Když si čtu Váš dotaz, napadá mě, že obsahuje dvě odlišné roviny. Jedna rovina je ta praktická - zda to musíte být vy a pouze vy, kdo se o matku stará? Nevím, nakolik je Vaše matka ve skutečnosti soběstačná? Zda pobírá matka invalidní důchod nebo nějaké další dávky, ze kterých by si mohla platit třeba nějaké sociální služby nebo pečovatelky? Kdo další ve Vašem okolí by mohl Vaši péči zastat? K těmto otázkám však mám jednak málo informací a hlavně jsou mimo můj obor. Jako druhou rovinu zde vnímám Vás samotnou, Vaše psychické rozpoložení a pocity bezvýchodnosti, o kterých se zmiňujete. Říkám si, že Vy sama byste hrozně moc potřebovala být nějak opečovaná. Zdá se, že je toho na Vás nyní opravdu hodně. Na Vašem místě bych možná sama vyhledala odbornou psychologickou pomoc. Určitě by nebylo na škodu s někým do podrobna probrat Vaši situaci. Uvědomit si, z jakých důvodů setrváváte v životě, který Vám tak moc nevyhovuje a zda by alespoň něco nešlo změnit. Ať už vnější podmínky, nebo alespoň Váš vnitřní postoj k nim. Zároveň Vás chci povzbudit a podpořit, že ačkoli pečujete o matku, máte plné právo také prožívat svůj život. Pokuste se ve svém životě najít něco, co by bylo pro Vás zdrojem odpočinku, rozptýlení a radosti. Hledejte si zdravé a podpůrné vztahy mimo Vaši domácnost. Každý, kdo o někoho pečuje, musí také sám nabírat sílu, aby měl z čeho dávat. Vaše situace je komplikovaná a jistě se nevyřeší jednou radou zde. To, že jste se obrátila na naši poradnu, je první skvělý krok. Neváhejte hledat pomoc dál, pokud možno i na osobní rovině. Věřím, že se Vaše situace postupně zlepší a budete mít ze svého života radost a pocit spokojenosti. Upřímně Vám to přeji.