Strach a nefunkčnost po rozchodu

Dobrý den, začnu rovnou s problémem. Před 4lety jsem se rozešel s přitelkyní(25 a já 26) se kterou jsem byl 3roky, oba dva jsme ze stejného města a rozchod nebyl zrovna přijemný. Bohužel vztah nefungoval, ale měli jsme se rádi do posledního dne, po rozchodu jsme neměli žádný kontakt, takže jsem ji 4 roky neviděl ani jsem si s ní nepsal, jen vím, že bydlí semnou ve městě. Objevil se u mě problém, že se bojím toho, že mě uvidí, že ji potkám, prostě mám i z takového druhu kontaktu hrůzu. Takže moc nevycházím ven, vyhýbám se oblastem města kde se pohybovala a kde bydlí, vyhýbám se podobným autům ve kterém jezdila. Ve zkratce dělám vše pro to aby jsme se nesetkali, je to pro mě tak nepříjemné z nějakého důvodu, že dokonce jsem nedošel na pohovor do úžasné práce, protože se konal kousek od jejího bydliště. Kontakt s ní nechci navazovat, rád bych začal konečně žít a poznával i jiné slečny a na ní bych chtěl už zapomenout po tolika letech trápení.Měl jsem v plánu se přestěhovat do jiného města, ale mám tu jediné svoje kamarády a rodinu, takže bych se toho musel vzdát. Můžete mi poradit, nasměrovat mě správným směrem, každý den co se probouzím tak mě to trápí.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den. Zdá se, že rozchod pro vás byl tak těžkým zážitkem, až se kolem něho rozvinuly reakce připomínající fobii nejen z konkrétní situace ale i řadou věcí s ním (i vzdáleně) spojených. Pro názornost použiji analogii, doufám že ji nebudete považovat za nevhodnou. Pokud člověka ošklivě pokouše pes, může se začít bát nejen konkrétního psa, psů podobně vypadajících, ale i psů, kteří se podobají jen velmi vzdáleně. Tento strach se někdy může rozšířit i na další věci se psy nebo původní situací spojenými: na park kde se to stalo, podobné parky, lidi připomínající majitele psa nebo jeho čepici, zápach použité desinfekce atd. Tento mechanismus bývá často vysvětlován prostřednictvím typu učení, kterému se říká podmiňování. Na základě učení dojde ke spojení podnětu (pes, rozchod s dívkou) a silné emocionální reakce (např. úzkost, smutek, bušení srdce). Za určitých okolností je pak tato reakce spojována/naučena a následně se již vybavuje automaticky. Podobným způsobem může být postupně spojována s dalšími věcmi, které situaci asociují. Ke změně tohoto naučeného spojení je potřeba řada zážitků "přeučení", kdy - přestože jste vystaven situaci která nepříjemný prožitek vyvolává - dojde k ústupu úzkosti (dochází tedy k učení "zvládnu to a po chvíli to přejde.."), v důsledku toho reakce časem slábne. Nebezpečím je však únik před ústupem úzkosti nebo rovnou vyhýbání se takovým situacím. Pokud z nepříjemné situace unikneme, dostaneme "odměnu" v podobě snížení úzkosti, čímž je únikové chování dále posilováno (tedy fixováno učením). Pro změnu by tedy bylo potřebné, abyste se opakovaně těmto situacím vystavoval, tak abyste je zvládl bez úniku. Bývá tedy na místě začínat od těch relativně nejsnáz zvládnutelných a pokračovat po jejich dobrém zvládnutí k náročnějším. Jde vlastně o určitou formu tréninku. Pokud se v tom rozhodnote využít i podporu psychoterapeuta, pravděpodobně bude tato snaha jistější, efektivnější a možná i rychlejší, pravděpodobně se vyhnete řadě slepých uliček a možná o sobě zjistíte i řadu dalších důležitých věcí. Postupy používané v psychoterapii jsou složitější a propracovanější, snažil jsem se zde vystihnout základní princip. Držím vám palce.


Zpět na seznam