strach dítěte

Dobrý večer. Chtěla bych vás poprosit o radu ohledně strachu mého dítěte. Před pár dny jsme se s našim 3 letým chlapečkem dívali na pohádku Tři Veteráni a zalekl se dlouhého nosu princezny (okamžitě jsem pohádku vyplnuli, protože začal moc plakat) a od té doby o něm pořád mluví a bojí se a pláče, bojí se jít spát, sotva řekneme slovo spát tak začne se strachem v očích hodně plakat a nechápe, že to byla jen pohádka a není to realita. Nevíme jak mu pomoct nemáte nějakou radu? Předem moc děkujeme za cokoliv.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, kromě uklidňování a vysvětlování, které zkoušíte, mě napadá ještě jedna možnost. Dobrou strategií mnohdy bývá pomoci dítěti strach překonat, místo toho aby se situaci vyhnulo. Vzhledem k tomu, že neviděl pokračování příběhu, nemohl syn zažít, že to dobře dopadne a je to celé legrace. Možná by k překonání strachu pomohlo, kdyby s vaší podporou viděl uzdravení princezny, nebo to, že je zase v pořádku (například přeskočením střední části filmu). Podobný příběh by mu (ideálně za jeho účasti) šlo i namalovat, přehrát jako divadlo s plyšáky a nebo i s lidmi. Ostatně, mohl by to být i on, kdo "princeznu" při takové inscenaci zachrání. Používání takovýchto herních či divadelních technik je pro děti obvykle mnohem názornější a srozumitelnější, než vysvětlování. Pokud nosatá princezna již v tyto dny není tématem, možná bych se k pohádce vrátil až s delším odstupem, nicméně tento přístup můžete zkusit v jiné analogické situaci.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Rozumím vašemu neklidu, protože jako matka vím, jak je dětský strach drásající a zúskostňující. Naše děti často také u pohádky pláčou, když se tam děje něco agresivního nebo je někomu ubližováno. Stejně jako vy pohádku okamžitě vypínáme, ale děti většinou na nepříjemnou pasáž zapomenou poměrně rychle a takto dlouhodobé obavy jsme tedy zatím neřešili. Jako peer poradce ani jako matka nemám lepší nápad než to, co sama děláte - vše dítěti v klidu vysvětlovat a utěšovat jej svou blízkostí a láskou. Myslím, že děti mívají různá období, kdy něčím žijí a poté se to rozplyne stejně nenadále, jako to přišlo. Věřím, že u vašeho syna to bude stejně. Přeji vám mnoho společné radosti a klidu.


Zpět na seznam