Strach o přítele
Dobrý den, můj přítel má často deprese, tak jedenkrát týdně. Od narození má hendikep, který mu působí soustavnou bolest. Často říká, že už na to nemá a že uvažuje o sebevraždě. Snažím se s ním o tom mluvit, ale je to bez efektu. Deprese jsou horší po alkoholu (někdy říká, že se chce upít, že to má v rodině), ale vyskytují se i bez něj. Smrt pro něj znamená osvobození. Bohužel ho nemohu přemluvit, aby vyhledal odbornou pomoc - nevěří v léky ani v psychologům. Chtěla bych poradit jak tuto situaci řešit - jak s ním jednat, abych mu pomohla, především ve stavech deprese, kdy mám o něj strach a dále jak ho přimět k vyhledání odborné pomoci, které nevěří (léky odmítá a psychoterapii praktikuje vlastní.. ultimáta nefungují) Děkuji.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
situace, kdy máte snahu pomoci druhému, který ji však odmítá, bývá velmi náročná. Tím spíše pokud trvá dlouho a máte obavy z vážné újmy. Dalších možností, které můžete podnikat směrem k němu, bohužel asi o moc více není. Je možné povzbuzovat, podporovat, nabídnout pomoc v hledání péče nebo v tom že ho k odborníkovi doprovodíte. Pro některé lidi bývá snazší pro začátek zavolat na linku důvěry, než hned někam jít. Lze snad argumentovat i tím, že pokud nějaký druh léčby pořádně nevyzkoušel (psychoterapie, psychiatrické léky) nelze vědět, že mu nepomůže. V okamžiku kdy je vysoké riziko nebezpečného jednání (např. vyhrožování sebevraždou či její plánování a příprava), je možné zvažovat nedobrovolnou hospitalizaci na psychiatrii.
Do vyhledání odborné psychiatrické či psychoterapeutické péče mnohdy nezbývá než byt trpělivý (často jde o dlouhodobý proces) a myslet též na své potřeby a hranice. Dokáži si dobře představit, že se někdy dostáváte do situací, které jsou pro vás velmi zatěžující a přitom řešení nijak nepřispívají. Považoval bych za vhodné zvážit, zda nesdělovat, jak to na vás působí (o tom píše peer poradkyně) a zda takové hovory nelimitovat. Např. sdělením ve smyslu "..opravdu mě to trápí, ale nevím jak víc ti pomoc ..opravdu mě to vyčerpává .. jestli o tom potřebuješ mluvit, tak budeš muset za psychologem nebo psychiatrem, já už na to nemám kapacitu ..". Pokud to bude potřeba, můžete pomoc a podporu u psychoterapeuta nebo na lince důvěry vyhledat i vy sama a vše probrat podrobněji.
Držím palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Chápu, že žít s handicapem, který je bolestivý, je sžírající. Věřím, že to působí deprese, nebo i sebevražedné myšlenky. Jako argument by Vám snad měla posloužit myšlenka, že sebevražda nic neřeší, naopak zpravidla vše zkomplikuje a přitíží těm okolo. Myslete hlavně na sebe. Jakou vy v tom hrajete roli? Posloucháte člověka, který si chce ublížit a odmítá pomoc.......Staví vás tím do bezvýchodné situace, možná i vydírá. Na vašem místě bych se mu pokusila sdělit, že vám v té situaci není dobře, když s vámi mluví tímto způsobem. Přeji hodně síly.
Zpět na seznam