Strach, úzkost

Dobrý den, hned v úvodu chci ocenit, že se obracíte o radu, jak se svými starostmi naložit. Píšete, že se za sebe stydíte a tak se domnívám, že sepsat své obtíže a obavy pro Vás nemuselo být lehké. Mrzí mne, že po tak náročném období, jako je první rok gymnázia, nezažíváte úlevu, ale naopak větší strach, stud, nejistotu. Nedivím se Vám, že je to celé pro Vás velmi vyčerpávající a jsem moc ráda, že chcete hledat cestu, jak si pomoci. Důležité je, že se toužíte bavit a chodit mezi lidi, tato chuť vám může být dobrou motivací a motorem pokusit se svou situaci změnit. Prožitky, které popisujete, se hodně týkají nejistity obecně a často se objevují u lidí, kteří mají sklony k úzkostnému prožívání. Takoví lidé často po velké zátěži místo úlevy zažívají podobné tomu, co píšete, mají sklony vysvětlovat si věci kolem sebe ve svůj neprospěch a těžko se vyrovnávají s více stresujícími situacemi, napětí se kumuluje a může mít i výrazné tělesné doprovody. Přestože jsou obtíže intenzivní, lze s nimi něco dělat. Nepíšete, jak dlouho Vaše nepohoda trvá, tedy nedokážu posoudit, jak velkou zkušenost se sebou samým v tomto už máte. Často je totiž přínosné podívat se do své minulosti, zda jsme podobné období již neprožívali a zkusit se zamyslet, co nám v té době nejvíce pomohlo to překonat. Také mne napadá, zda máte kolem sebe někoho, s kým můžete o svých pocitech a obavách alespoň trochu hovořit (kamarádi, rodiče, učitelé,..)? Někoho o kom víte, že Vás podporuje a můžete se o něj opřít? Promluvit si totiž o tom, co teď prožíváte, bych považovala za opravdu důležité, někdy i samotný rozhovor bez řešení může přinést úlevu. Ráda bych Vás podpořila i ve vyhledání odborné pomoci psychologa či psychoterapeuta (jak také píše ze své zkušenosti peer poradkyně níže). Ikdyž je někdy těžké první krok k odborné pomoci učinit, může to mít pro Vás v tuto chvíli velké přínosy. A to především možnost porozumět lépe tomu, co se Vám teď děje, dalším souvislostem. Také v psychoterapeutovi můžete nalézt průvodce, který Vám pomůže najít způsoby, jak pro Vás těžké situace zvládat. Podle přístupu konkrétního psychologa jsou k dispozici techniky jak pracovat s myšlenkami (strachem, jak uspějete, podezíravostí, co si o Vás ostatní myslí), jak zklidnit tělesné projevy (bušení srdce, třes, nevolnost, jak píšete), můžete spolu hledat cestu, co by Vám teď nejvíce pomohlo. Píšete také, že se snadno rozesmutníte vzpomínáním na minulost. Je přirozené, že vzpomínky máme někdy spojené s nostalgií, někdy se smutkem, ale když takové nálady začnou převažovat, je dobré hledat způsob, jak s nimi naložit, aby nám bylo lépe. A jak takového psychoterapeuta nelézt? Můžete ho vyhledat buď sám (možnosti jsou buď placené služby anebo vyhledat klinického psychologa, který má smlouvu s Vaší pojišťovnou a pak máte péči zdrama), anebo se o tom poradit i s obvodním lékařem, který Vás může nasměrovat. Mohou Vám v tomto pomoci rodiče nebo někdo v blízké rodině? S ohledem na Váš věk je možné, že budete v případě některých služeb potřebovat souhlas rodičů. Protože další možností, kterou můžete využít sám bez vědomí kohokoliv, je bezplatná telefonická linka - Linka bezpečí, kde můžete svou situaci anonymně probrat a poradit se o možnostech konkrétní pomoci v okolí, kde bydlíte. Rozhodně Vás chci podpořit, abyste se svými obtížemi nezůstával sám a zkusil se odhodlat je co nejdřívě řešit, protože čím dříve začnete, tím dříve můžete nalézt cestu ke zlepšení. Držím Vám moc palce.

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Je mi moc líto, že prožíváte takto náročné životní období. Doba středoškolských studií bývá z hlediska psychického vývoje často dobou zlomovou. Mladý člověk hledá své místo ve světě a pokud je citlivý a křehký, bývá to hledání spletité. Já sama jsem se v tomto věku také poprvé naplno setkala s vlastními nejistotami, úzkostmi, obtížemi v navazování vztahů, strachem zda obstojím apod. Mám i stejnou zkušenost, že moje nejistota a strach mě vedly k omezování aktivit a setkávání se s druhými lidmi. Dlouho jsem váhala a nevěděla, kam se se svými obtížemi obrátit. Dnes už vím, že bylo na místě už tehdy vyhledat pomoc psychologa či psychiatra a začít svůj stav řešit. Proto Vás chci povzbudit, abyste neváhal a pomoc vyhledal (s hledáním vhodného odborníka Vám může pomoct např. i obvodní lékař). Přeji Vám vše dobré a brzkou psychickou úlevu.