strach z narození dítěte

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak bojovat s panikou z narození druhého dítěte. Prvnímu synovi je 11 let a po porodu jsem měla silné deprese(rok a půl trvalo, než mi došlo co mi je).Pomohly mi antidepresiva. Manžel mě tehdy svým chováním velmi zklamal-slovně byl agresivní a vyžadoval abych byla usměvavá s milým výrazem na tváři - pravděpodobně to byl od něj výraz podpory. Vše jsme nakonec překonali a rozhodli se, že si pořídíme druhé dítě. Posledních 7 let jsme měli vtah velmi hezký a harmonický. Jsem teď v 6tém měsíci těhotenství a mám velký strach jak zvládnu situaci po narození dítěte. Podnikám- práci většinou dělám z domova, ale mohu si vzít volno maximálně na pár dní. Práci bych si ráda udržela-těžko bychom platili náklady jen z manželova platu a nerada bych ztratila svou nezávislost. Manžel se vrací ke stejnému vzoru chování jako po narození prvního syna. Je slovně agresivní a vulgární, nechápe situaci, vše řeší jen v rámci sebe a svých pocitů. Bohužel to odnese občas i syn. Fyzicky nás nenapadá. Vina je z velké části na mé straně - nemám chuť na sex z četnosti 2 x týdně je to 1-2x za měsíc a začínám být z celé situace vzteklá a depresivní. Ráda bych situaci řešila, ale četnost sexu nedokážu teď změnit a hormony se mnou mlátí a ovládat se je vlastně nemožné.... Prosím o radu, jak překonat ten strach (při ataku se mi špatně dýchá, až nedýchá), je mi jasné, že to pro dítě není dobré, ale léky také ne a stavu vyrovnanosti se nějak sama nedokážu dohrabat....
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, je zcela běžné, že v souvislosti s těhotenstvím, porodem či kojením dochází u žen ke změnám v řadě oblastí - kromě změn tělesných je to výrazné i v oblasti emocí a potřeb, což úzce souvisí i s potřebou a prožíváním sexu. Tyto změny jsou zapříčiněny jak hormony, tak dalšími faktory - sociálními (např. změny v sociálních rolích a kontaktech) a psychologickými (změny v sebepojetí, očekávání toho co přijde atd.). Nepřijde mi proto adekvátní označovat vás jako viníka partnerských neshod či chování manžela, zvláště když tyto změny nejsou záležitostí volby či rozhodnutí. Z významné části se jedná o projevy instinktů, které mají z biologického hlediska význam. Za optimální řešení bych v první řadě považoval změnu v manželově chování směrem k větší podpoře pro vás. Nevím nakolik se s ním snažíte komunikovat o svých obavách, změnách ve vašem prožívání a o tom, jak se mění to co byste potřebovala. Vhodné by bylo přesně označit, co v jeho chování vás zraňuje a co vás naopak těší nebo vám pomáha. Ve vysvětlování se můžete opřít i o zkušenosti které již oba máte - o obtíže v období prvního porodu i harmonických sedmi let. Pokud se vám nebude dařit o těchto věcech komunikovat, můžete využít párové psychoterapie. Přínosem by mohl být i cyklus předporodní přípravy pro páry. Co se týká podpory vás samotné, je možných přístupů celá řada. Od podpory praktické (např. snížení pracovních nároků alespoň na nejnáročnější měsíce kolem porodu, snížení zátěže v péči o domácnost a syna, čas na odpočinek) přes psychoterapii (kterou pro vás považuji za potenciální velmi přínosnou), až po farmakoterapii. Psychiatrické léky nepovažuji za první volbu (tou by měla být psychoterapie a snaha o změnu vašeho partnerského soužití), pokud to však stav bude vyžadovat, existují i léky (včetně antidepresiv), která je možno podávat v průběhu těhotenství či kojení. Držím vám palce a přeji, ať se vám situaci podaří zlepšit.


Zpět na seznam