Už nevím, co se sebou mám dělat

Od té doby až do konce roku mě ta informace rozežírala zevnitř. Měla jsem z toho každodenní strach, nemohla jsem na to přestat myslet.. Dokonce jsem se od ní snažila vzdálit abych ji byla schopna „opustit" ještě než odejde.. Nešlo to. A ona to sama nechápala, jaký je problém, dokonce se mě i ptala co se děje. Pak jsem to vzdala a držela se u ní, jak to jen šlo. V tom půlroce byly chvíle kdy jsem ji nesnášela a říkala „Jak ji můžu mít ráda? Vždyť je příšerná!" Třeba jen kvůli tomu, že jsem vyhodnotila, že se na mě špatně koukla.. Zkrátka jsem byla asi tolik zmatená, že jsem vztah k ní měla dost nestálý. Pak přišla její hodina a zase jsem ji zbožňovala.. Když jsme se doopravdy loučily, myslela jsem že to nezvládnu.. stále si neumím představit jaké to bude ve škole bez ní.. Je to jako bych někoho takového potřebovala.. Od doby, co nemám takový svůj „vzor" už ani nevím kdo jsem..