Úzkost?

Dobrý den,poprosila bych Vás o radu. Poslední dobou zažívám (asi) úzkosti. Přes den se cítím úplně normálně,občas lepší,občas horší nálada a večer mě pohltí úzkost. Stáhne se mi žaludek,začnou se mi potit ruce, bušit srdce a cítím strach,ale nevím z čeho,celá se klepu, v tu chvíli nejsem schopná nic dělat, jen ležet, myslet na to, co se to se mnou děje. Vždycky si říkám, že se musím zvednout a jít něco dělat, ale nejsem schopná se zvednout, jen ležím v klubíčku v posteli a čekám až to skončí. V tu chvíli si připadám úplně mimo. Samo to přijde a po několika minutách (tak 15-30min) samo odejde. Poslední měsíc to mám pravidelně, tak 3x do týdne. I když vlastně žádné jiné starosti nemám. Vím, že podobné stavy jsem zažívala na SŠ v takovém složitějším období, to ale přešlo hned jak se situace uklidnila. Teď žádné starosti nemám ale tyto uzkosti se u mě objevují. Studuji VŠ, je mi 21,ale studium mě baví, nevím o ničem, co by mě momentálně stresovalo, krom těch stavů, které zažívám. Nevím, zda si s tím někam dojít? Ráda bych znala názor odborníka. Předem velmi děkuji.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, vámi popisované úzkostné stavy bychom pravděpodobně označili jako panickou poruchu. (To je však orientační názor, pro přesné stanovení diagnózy je osobní kontakt a podrobný pohovor nezbytný !) Takové obtíže obvykle vznikají, pokud zátěž ve které žijeme přesahuje naší kapacitu jak se s ním vyrovnávat. Tato zátěž mnohdy nemusí být plně uvědomovaná, v jejím prozkoumání může pomoci i psychoterapie. Pro tuto hypotézu svědčí i ti, že jste se s podobnou reakcí již setkala, byť tenkrát vám byla zátěž srozumitelná. Z aktuálních možných stresorů mě především napadá nynější situace kolem epidemie, včetně vlivu na náš běžný život. Změnilo se výrazně i vysokoškolské studium a jeho návaznosti – distanční učení bez osobního kontaktu, trávení dne na omezené ploše, omezení sociálních kontaktů a obvykle i pohybu… Je však možné, že v tom hraje roli i řada dalších vlivů. V léčbě bývají používány změny v životním stylu (denní režim, dostatek pohybu, vyváženost aktivit, uspokojující a naplňující náplň dne..), relaxační techniky (autogenní trénink, Jacobsonova progresivní relaxace, podobné prvky obsahuje i jóga, tai-či, mindfullness), psychoterapie, léčba psychiatrickými léky. Obvykle je vhodné tyto přístupy kombinovat. Pokud se vaše potíže nezačnou brzy zmírňovat, doporučil bych vám vyhledat odbornou pomoc. Za pomoci psychoterapie nebo psychiatrických léků bývají tyto problémy dobře řešitelné a dochází k výrazné úlevě v horizontu týdnů. Považuji tedy za zbytečné abyste se zbytečně dlouho „trápila“. Více se můžete dočíst např. v „příručce pro pacienty s panickou poruchou“, kterou lze snadno najít na internetu. Držím vám palce!


Zpět na seznam