Úzkost

Dobrý den. Jsem 17 léta maminka a poslední dobou mám problém se vyrovnat s pláčem miminka. Synovi je půl roku a je předčasně narozený. S přítelem nemůžeme bydlet spolu a já bydlím u rodičů, kteří pracují. Takže jsem na miminko sama. Hrozně moc ho miluji je moje všechno. Ale párkrát už mi dost ujely nervy, zakřičela jsem na něj nebo mu zmáčknula jeho malé tělíčko nebo ho jemně uhodil, atd. . Nikdy bych mu neublížila. Nechápu co se se mnou děje. Hrozně mě to mrzí a bolí. Prosím o pomoc.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, péče o malé dítě je mnohdy náročná téměř pro každou maminku. Mám obdobné zkušenosti (jak osobní, tak od svých klientek), které popisuje ve své odpovědi kolegyně. Souhlasím s tím, že nejčastějším důvodem pro chování které popisujete je únava, napětí a nespokojenost, která se vybíjí tímto nešťastným způsobem. Vzhledem k vašemu nižšímu věku a předčasnému narození syna je pravděpodobné, že nároky kladené na vás, jsou větší než je obvyklé a proto myslím, že by bylo vhodné abyste měla i více pomoci a podpory. Ta může mít různou podobou a vhodné bývá, pokud má různé podoby. NApříklad praktická pomoc s péčí a hlídáním - abyste si mohla odpočinout, alespoň chvíli se věnovat i jiným zájmům, projít se, dojít si zacvičit, nebo se např. vidět s přáteli. Odborná pomoc - např. docházka k psychologovi či psychoterapeutovi pro vás může být jak vhodným ventilem, tak prostorem pro bližší porozumění tomu, co se ve vás odehrává a hledání způsobů, jak to zvládnout lepším způsobem. Možností je také telefonát na některou z linek důvěry. Existují i organizace zaměřené na podporu maminek které to potřebují, zda taková existuje i ve vašem regionu zjistíte buď na internetu, nebo dotazem u některého z odborníků (např. psychologa či pediatra). Držím vám palce a přeji, ať se vám i synovi daří.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Předně bych Vám ráda pogratulovala k narození syna. Věřím, že kromě starostí a stresu je pro Vás syn hlavně zdrojem radosti a osobního štěstí. Já sama pečuji o dvě malé děti a dobře si pamatuji, jak byly první měsíce s nimi náročné. Pokud je člověk navíc náchylnější ke stresu, může mnohdy cítit velký přetlak a únava si pak vyžádá své. Pamatuji si, jak jsem držela plačící miminko v náručí a cítila obrovský hněv a beznaděj. Sama jsem se také několikrát přistihla, jak jsem v rozčílení miminko položila hruběji než jindy apod. Nemusím asi zdůrazňovat, že své děti miluji a nikdy bych jim nechtěla jakkoli ublížit. Chci tím říct, že podobné reakce jistě zažila většina maminek a jsou způsobené zejména tím, že péče o novorozence je opravdu psychicky náročná. Vše se obvykle zlepší, když dítě povyroste, je samostatnější a maminka má možnost si odpočinout. Pokud byste si však myslela, že Vaše reakce jsou závažnějšího rázu, pak bych na Vašem místě asi vyhledala odbornou psychologickou podporu. Existují i různá mateřská centra, kde si maminky navzájem pomáhají tím, že sdílí své zkušenosti s péčí o děti. Nědy pomůže i jen vypovídat se kamarádce, která má také malé dítě. Přeji hodně sil a převahu těch hezkých a radostných momentů se synem.


Zpět na seznam